Svatby pana Voka

Svatby pana Voka mě jako film nikdy nebraly. Jde spíš o podprůměrnou československou historickou komedii, která jako komedie moc nefunguje. Rozesmála mě jen párkrát. Jako historický film je to ještě slabší. Celou historii degraduje jen na „pěkné pozadí“ pro banální záletné příběhy jednoho šlechtice a kur… pardon proutníka. Postava je to nesympatická a ani Miloš Kopecký to nezachraňuje. Herec je to skvělý, ale milovník nepřesvědčivý. (11.07.2024)

Výborný Miloš Kopecký...on sám se nechal slyšet že je to jedna z nejoblíbenějších rolí! Opravdu skvělý film stejně tak jako osobnost Petra Voka z Rožmberka.Pozoruhodná postava která se do našich dějin zapsala jako poživačný šlechtic a bonviván ale i jako výborný rytíř, státník,cestovatel,milovník umění a knih(Na zámku v Třeboni vlastnil největší knihovnu v Českém království - dost možná i ve střední Evropě,Rožmberkové - ve své době nejmocnější rod Českého království- do značné míry samostatné knížectví)-proto nemůžu souhlasit s názorem *Oskara* že Petr Vok byl nedůležitou osobností českých dějin.Za jeho panování byla Třeboň považována za meku nejvyšších představitelů politiky(jednota bratrská),církve a učenců.Velkou měrou se zasadil o prosazení tzv. Rudolfova majestátu.Film zachycuje Petra Voka ještě za jeho divokých let až po smrti svého bratra Viléma se "uklidnil" a stal se z něho a skvělý hospodář.Podle mne výborný film, skvělý námět a výborný Miloš Kopecký jasných ***** Myslím si že i pro dnešní kinematografii námět na velkofilm jen s trochu vážnějším pohledem.:-) (26.06.2007)

Neobyčejně příjemná komedie. Nikoli proto, že by se u ní člověk nepřetržitě doslova válel smíchy po zemi, ale proto, že je po celou dobu vyrovnaně udržován v příjemném rozveselení, často díky velice inteligentním vtipům (pravda, mnohdy dosti černého ražení, ale ty já mám osobně nejraději) nebo pouze jemným náznaků. Mylsím, že Miloš Kopecký v tomhle filmu získal jednu ze svých nejvděčnějších rolí a v místních komentáří poněkud opomíjený Vladimír Brabec v roli císařova tajemníka vyloženě perlí. Možná to může být pro někoho překvapením, ale Landovského ztvárnění Rudolfa II. je údajně historické realitě podstatně bližší než Werichovo z Císařova Pekaře. (08.03.2009)

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Mě prostě nikdy tyhlety příhody "československého Casanovy" nenadchly :))) Mám pocit, že socialistická kinematografie nutně musela takové "ožehavé" téma, jakým v té době jistě "proutnictví" bylo, odskunout do časů dávno minulých. No představte si nějakýho náměstka-požitkáře! ;-) Snadno zapomenutelný film... (25.11.2003)