Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
František UldrichHudba:
Jan SeidelHrají:
Jiří Krampol, Milena Svobodová, Adolf Filip, Zdeněk Kryzánek, Gustav Opočenský, Jan Skopeček, Miloš Willig, Josef Vinklář, Antonín Hardt, Jiří Holý (více)Obsahy(1)
Režisér Karel Steklý se v 70. letech zařadil mezi ty umělce, kteří urputně, byť málo přesvědčivě hájili normalizační režim. V tomto na vesnici zasazeném snímku, který se odehrává ve dvou časových rovinách, ukazuje, jak čestní komunisté, jejichž přesvědčení bylo upřímné, to vždy měli těžké. V éře stalinismu je ohrožovaly přehmaty, v krizovém období o patnáct let později se stali terčem pravicových sil. A režisér zdůrazňuje, že není náhodné, že právě ti největší dogmatici z 50. let se později stali stejně zákeřnými obroditeli. Do dneška zůstal z celého propagandistického eposu, realizačně velice toporného, jen hluše proklamativní výkřik. Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana "Kdybych byl jen trávou". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Karel Steklý má tak rozporuplnou filmografii, že by určitě bylo zajímavé přečíst si jeho memoáry. Možná bychom zjistili, co ho vedlo k takovému "saltu mortale" od úchvatné Sirény přes výborného Švejka, tvůrčí hledání šedesátých let až po vyložené paskvily let sedmdesátých. "Tam, kde hnízdí čápi" je především tendenční a propagandistický film, který má dokázat správnost poúnorového (1948) a posrpnového (1968) vývoje až do současnosti - poloviny let sedmdesátých. Hraje v něm sice několik vynikajících herců (například Fialová, Vinklář), ale především jsou to herci průměrní až podprůměrní, kteří našli své výrazné uplatnění až po změně společenských poměrů počátkem sedmdesátých let (Filip, Willig, Hardt, Šebesta). V sedmdesátých a osmdesátých letech byl tento film často uváděn v televizi. V současnosti je docela umění se k němu dostat. Pro lepší poznání kontinuity dějin doporučuji se s ním seznámit. ()
Tak tuhle normalizační sračku nedržel pohromadě ani boj s kulaky po válce a ani boj s novými kádry let šedesátých... Dvě hodiny a šet minut muk, kdy ve spojených epizodách Jirka Krampol nejprve zakládá družstvo a stává se jeho předsedou, aby v šedesátých létech jej hájil před rozvraceči při demkratizaci KSČ... Musím uznat, že i zde když žvatlal o plánu, rozorávání mezí a žních, Krampol tu celkem dobře hrál (na své poměry). Film je doslova nabitý normalizačními herci (Adolf Filip, Miloš Wilig ad..).... Pokud máte problémy se spaním, pusťte si místo počítání oveček tento snímek, který by se spíše měl jmenovat - Starosti předsedy JZD... Garantuji vám, že do deseti minut spíte jak dudci... Tohle je prostě regulérní odpad v němž mne zaujal jen ten bílý Jeep. - odpad ! ()
Nejdelší a tudíž nejnáročnější ze "Steklé trilogie". Naposledy se setkáme se Skopečkem, Willigem, Velenem a dalšími a jejich tlustou čárou za obrodným procesem. Nejdříve sice musíme ves kapku rozkulačit, což zařídí herec-neherec Jirka Krampol, ještě jako sklář učedník, ale už nejlepší předseda na okresu, ale pak se přesuneme do jistých vod reformně reakčních. Steklý tu už ovšem vaří třetího turka ze stejnýho lógru, takže už tomu kapku chybí šťáva. ()
Stalinistická klišé tehdy postupně vyznívající extrémní normalizace POUČENÍ, jejíž možnosti ohlupovat v době natáčení filmu postupně ochromoval nastupující první ropný šok, v tomto filmu, kolchoznické častušce na plátně svého druhu, dává tématu i námětu co proto. Chybí ještě několik maličkostí: Pavlík Morozov, Timur a jeho parta, případně Neználek se Všeználkem. Steklý, poznamený mj. postupujícím věkem a sílící láskou k frázi, se ze všech sil snažil změnit očividnou virtuální realitu na přesvědčující skutečnost. Výsledky ovšem překonávají i ta nejhorší očekávání. Ta, jež jsou i dnes více než dostatečnou "odměnou" za tu směs naivity a krutosti, jež tak ostře charakterizovala jak padesátá, tak sedmdesátá léta minulého století. Nezapomínat znamená nepřijímat a nesdílet. ()
Jiří Krampol na začátku 50.let zakládá zemědělské družstvo a po 15 letech - v "krizovém" roce 1968 - musí jakožto předseda nejlepšího JZD v okrese čelit útokům pravicových sil. Jeden z angažovaných normalizačních filmů, které se dnes jaksi vzpírají objektivnímu hodnocení. Nicméně Krampol tam hraje o poznání lépe než v porevolučních filmech. ()
Zajímavosti (4)
- Film měl původně režírovat herec a tehdejší ředitel Divadla E.F. Buriana Josef Mixa. (Xell)
- Předseda družstva (Jiří Krampol) se v jedné ze scén zastává sovětských kombajnů a říká, že nejsou tak špatné a že na ně potřebuje pouze náhradní díly. Ty poté sežene, ale na pole vyjíždí kombajny Fortschritt, jak je patrno téměř v samém závěru snímku, které se vyráběly ve své době v bývalé NDR. (ViktorD)
- Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana „Kdybych byl jen trávou“. (sator)
Reklama