Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
František UldrichHudba:
Jan SeidelHrají:
Jiří Krampol, Milena Svobodová, Adolf Filip, Zdeněk Kryzánek, Gustav Opočenský, Jan Skopeček, Miloš Willig, Josef Vinklář, Antonín Hardt, Jiří Holý (více)Obsahy(1)
Režisér Karel Steklý se v 70. letech zařadil mezi ty umělce, kteří urputně, byť málo přesvědčivě hájili normalizační režim. V tomto na vesnici zasazeném snímku, který se odehrává ve dvou časových rovinách, ukazuje, jak čestní komunisté, jejichž přesvědčení bylo upřímné, to vždy měli těžké. V éře stalinismu je ohrožovaly přehmaty, v krizovém období o patnáct let později se stali terčem pravicových sil. A režisér zdůrazňuje, že není náhodné, že právě ti největší dogmatici z 50. let se později stali stejně zákeřnými obroditeli. Do dneška zůstal z celého propagandistického eposu, realizačně velice toporného, jen hluše proklamativní výkřik. Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana "Kdybych byl jen trávou". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Čekal jsem, co bude. A ono nic. 1) Dostalo se mi v první hodině utahané verze 2.0. budovatelského filmu o združstevňování z padesátých let a ve druhé hodině klasické normalizační absurdity, nicméně celé to dopadlo lépe, než jsem čekal._____ 2) Jako obvykle v podobných filmech sledujeme, jak jsou poctiví úspěšní komunisté nejdříve nepochopeni (50. léta) a později skandalizováni (1968)._____ 3) Zaregistroval jsem pěkného 13letého Romana Čadu v dobových přiléhavých trenýrkách (předsedův syn). ()
Jak je mým zvykem posledních let, nevynechávám nic z československé kinamatografie, byť jde o filmy na které bych se jinak nedívala nebo je vypnula po pár minutách. Karel Steklý je opravdu zvlášní postava českoslovesnké kinamatografie, má za sebou řadu skvělých filmů, které jsou v divácké oblibě a jsou často k vidění. Aletaké má na kontě pár filmů pochybně agitačních. Zatímco šedesátá léta umožnila řadě tvůrcům natočit nezapomenutelné kousky, Karla Steklého jakoby v tomto období postihla tvůrčí krize. V sedmdesátých letech točí spíše film průměrné. V Čápech je víc než patrné, za jakým účelem by film natočený. Přestože se najsou ve filmu i dobré okamžiky, vísledek nijak zvlášť neupoutá. ()
Zřejmě divácky "nejpřívětivější" ze Steklého volné normalizační trilogie (Hroch, Za volantem nepřítel), přesto i zde jsou místa, která působila "pohádkově" už ve své době: za všechny uvěďme situaci, kdy jde příslušník SNB v 50. letech zatknout kulaka, ale ten právě obědvá, a tak strážník počká téměř s prominutím před domem, až dotyčný dojí, a pak ho teprve sebere. Herecké výkony nejsou špatné, jako fraška ucházející. ()
Jiří Krampol na začátku 50.let zakládá zemědělské družstvo a po 15 letech - v "krizovém" roce 1968 - musí jakožto předseda nejlepšího JZD v okrese čelit útokům pravicových sil. Jeden z angažovaných normalizačních filmů, které se dnes jaksi vzpírají objektivnímu hodnocení. Nicméně Krampol tam hraje o poznání lépe než v porevolučních filmech. ()
Nejdelší a tudíž nejnáročnější ze "Steklé trilogie". Naposledy se setkáme se Skopečkem, Willigem, Velenem a dalšími a jejich tlustou čárou za obrodným procesem. Nejdříve sice musíme ves kapku rozkulačit, což zařídí herec-neherec Jirka Krampol, ještě jako sklář učedník, ale už nejlepší předseda na okresu, ale pak se přesuneme do jistých vod reformně reakčních. Steklý tu už ovšem vaří třetího turka ze stejnýho lógru, takže už tomu kapku chybí šťáva. ()
Zajímavosti (4)
- Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana „Kdybych byl jen trávou“. (sator)
- Film měl původně režírovat herec a tehdejší ředitel Divadla E.F. Buriana Josef Mixa. (Xell)
- Předseda družstva (Jiří Krampol) se v jedné ze scén zastává sovětských kombajnů a říká, že nejsou tak špatné a že na ně potřebuje pouze náhradní díly. Ty poté sežene, ale na pole vyjíždí kombajny Fortschritt, jak je patrno téměř v samém závěru snímku, které se vyráběly ve své době v bývalé NDR. (ViktorD)
Reklama