Za volantem nepřítel

No soudruzi, tak nějak se na tyhle těžkokaliberní snímky specializuji, ale tohle bylo opravdu hard.... po Pražském jaru dochází k čím dál většímu oteplování ve společnosti a k oprovskému nádechu národa, který byl mírně řečeno přidušen padesátými léty... Samozřejmě jen části národa, který touží po čerstvém vzduchu. Tehdy jej tato část z dnešního hlediska pravda lehce pomýlená nazývala socialismus s lidskou tváří... V tom ovzduší náznaků svobody to všechno vypadalo skvěle i když zem dále vedli komančové, jejichž strana ji do toho bahna zatáhla.... Ale pak tu jsou těžce kovaní komunisté. Ti změny nesou těžce. Ba co víc, v tomto filmu jsou soudruzi a jejich rodiny perzekuováni! Jsou biti, je jim vyhrožováno, jsou vražděni a vůbec se jim vede chudáčkům špatně. A tak doufají, že se jich někdo zastane. Někdo z venku, když tady je taková anarchie...Naštěstí ještě mají Marxe a Lenina, kteří vždy poradí jak dál... . Ve filmu se mihne celá plejáda tehdejších socialistických hvězd v čele s ultra komoušem Willigem. Tohle rozhodně stojí za vidění už jen čistě ze studijního hlediska. Za mne je to za jednoho vyjícícho podvraťáka. * (29.12.2014)

Agitky očividně Steklému neseděly. Po doslova katastrofálním Hrochovi natočil podobně hrůzné dílo, tepající pro změnu do taxikářů. A stejně jako v předchozím filmu, i tentokrát všechno pohřbil dementní scénář a mizerné všechno ostatní. Paní Steklá se nechala slyšet, že její muž oba kousky dostal befelem, a to že jsou tak tragické je taky trochu jeho soukromý třetí odboj. Těžko tomu věřit. Svou práci totiž odvedly tak jako tak. Ideologii nehodnotím, filmařsky je to čistý odpad. I uvědomělé snímky se dají natočit zajímavě. Dovolená s Andělem je dobrý příklad. Za volantem nepřítel ale nesnese srovnání ani s neprávem zaztracovaným Florenc 13,30. (10.02.2014)

"Za kamerou nepřítel" - tak se jmenuje nové drama donedávna většině diváků neznámého spisovatele a scénáristy Miroslava Müllera. Snímek nastavuje nemilosrdné zrcadlo podloudným a úplatným filmovým reakcionářům a jejich snahám o rozvrácení bodového hodnocení naší krásné demokratické a filmistické obce. Autor poloanonymní obžalobou kameramana Františka Uldricha na nejbližší stanici Veřejné bezpečnosti staví diváka před dilema, zda být se štěstím zbohatlík rozmařilého života v 3D animaci, jak je kameraman líčen, či plnoprávný a zodpovědný člen rozvinuté filmistické společnosti. V následujících minutách vás tedy zveme ke sledování dramatu, natočeného dle nejmodernější sovětské koncepce "ска́зка". V souladu s myšlenkami revoluční fronty na vstupenky do kina se podařilo autorovi, s vydatnou pomocí Karla Steklého, zcela vytlačit příběh či jiné, od čirého pohledu na pravdu odvracející, prvky. Kameraman Uldrich byl v imperialistickými státy zmedializovaném soudním případu odsouzen nepodmíněně ke dvaceti letům kameramanské práce ve filmovém nápravném zařízení se sníženou ostrostí a jasem. Pomlouvat a měnit body. Vyhrát ale nedokáží! Tímto citátem jednoho z hrdinů příběhu již přejeme našim divákům příjemný a ničím nerušený výplach. (13.01.2014)

Tak to byl zase jeden "vysvětlující" film, kterak se máme dívat na události z roku 1968. Úplně bych jej nezatracoval. Až na jeho ideologičnost, manipulativnost a docházení k překrucování faktů, je relativně dobře natočen. Možná není ani divu, že sami kulturní propagátoři se ani v době normalizace už k němu nikdy nevrátili. Vlastně jsem do nedávna nevěděl, že takový politický film vůbec existuje. Má však svoji cenu, coby dokument doby. (06.03.2008)

Mizerný film po odfláklé řemeslné i propagandistické stránce. Podivná kakofonie tympánů od neznačkového hudebního skladatele. Vizuální nuda (které dominuje opakující se záběr panorama Prahy v různě vyvolaných odstínech) od někdejšího Vláčilova kameramana Františka Uldricha. Příběh je kompilace různých epizodek, které nám přibližují svojí verzi dění před srpnem 1968 a jen zamrzí, že původní plánovaný konec příchodu osvoboditelských vojsk Varšavské smlouvy stornoval sám schvalovací výbor. Stejně jako v předchozí Steklého katastrofě Hroch v obsazení chybí dobří herci, castingu neutekla jen Regina Rázlová, která tady v roli zmíněné sportovkyně podává standartní pohodový výkon (bez propagandy). Pozornost is zaslouží Miloš Willig, který už poněkolikáté hraje šíleného zásadového komunistu a sází ve vypjatém hereckém výkonu jednu propagandistickou hlášku za druhou - vzít takovou roli a ještě jí zapáleně zahrát, to opravdu není normální a nevzala by to snad ani Jiřina Švorcová. Natočit takovouhle fantasy v roce 1974, to opravdu mohl udělat jen uvědomělý kariéristický prdelolezec a scénárista/režisér Karel Steklý předtím zvládl ještě podobně mizerný film Hroch. Lidi, co "odpadujou" výborného majora Zemana a Ženu za pultem v rámci jakéhosi pozdního účtování s komunismem, by tenhle film měli vidět, aby pochopili, co to znamená opravdové filmové zlo. :) (02.07.2010)