Spoutej mě!

Almodóvarovy příběhy jsou dost často na hranici uvěřitelnosti, ale vždy velmi působivé. Škála emocí, do které se Pedro pustil tentokrát, je obzvlášť rozsáhlá. Film osciluje mezi thrillerem, černou komedií a romancí, aniž by přitom pozbyl něco ze své umělecké hodnoty. Vynikající herecké výkony obou hlavních představitelů, přiléhavá hudba Ennia Morriconeho, zajímavá kamera převážně v barvách vášně, která skvěle podporuje celou atmosféru snímku. Nepříliš vykreslená psychologie postav a lehce neuvěřitelný děj odkazují k tomu, že Almodóvar se na téma snímku dívá s nadhledem a ironií sobě vlastní. Možná jsou to jen mé výklady, ale naznačuje tak, jak některé svazky mohou stát na absurdních a nesmyslných základech a utahuje si tak trochu z diváka i ze svátosti manželství jako takové. I přesto, že téměř záverečná scéna se šťastným shledáním je přímo ukázkovým příkladem kýče, dokáže dojmout. A navíc je tady Banderas tak neodolatelně sexy, že bych se snad nechal zavřít i já! :-) (30.04.2008)

Asi jsem na jinej styl humoru, zápletek a vykládání příběhu. Tady jsem měl chvílemi pocit, že si z nás diváků dělá řežisér nemalou srandu, v zápětí se ale snímek začal tvářit vážně. Takhle to probíhalo téměř celý film. Když to končilo, říkal jsem si, že se vlastně v průběhu nic moc nestalo, děj byl velice plochý, takový nemastný neslaný. Ale abych jenom nekritizoval, je potřeba vyzdvihnout herecké umění A. Banderase, kterému byste nějakou tu psychickou poruchu ve Spoutej mě! uvěřili. On je jeden z největších plusů spolu se španělštinou, která byla příjemným zpestřením. (06.02.2010)

Spoiler. To, že v citoch netreba hľadať logiku, je mi jasné. Ale tento vzťah bol aj tak príliš zvrátený. Bývalá pornoherečka a narkomanka podľahla zvodom svojho únoscu. Ok, divné, ale beriem. Skôr mi prišlo neuveriteľné, že jej to po chvíli schválila aj sestra, ktorá dovtedy na ňu dávala pozor. Pár scén bolo zapamätaniahodných, ale samotnému príbehu moc neverím. (23.06.2016)

Ne že by to nebylo natočené hezky (navíc to má velmi povedený soundtrack, a všechny scény s režisérem na vozíku a natáčením jeho posledního filmu jsou zcela skvostné, byť by šly z filmu kompletně vystříhat a nestalo by se vůbec nic), ale osobně mám prostě problém s tou myšlenkou, že když se mi nějaká holka líbí, tak ji prostě unesu a počkám si, až mě bude milovat - panebože, vždyť je to tak choré! A to, že Ricky a Marina se spolu kdysi jednorázově vyspali, na věci nic nemění, a proto mě celá ta jejich love story irituje podobným způsobem, jak ta polská sračka 365 dní, byť samozřejmě Almodóvar je umělecky někde úplně jinde a chraň bůh, aby mezi těmi dvěma filmy z jiných světů kladl jakékoli jiné rovnítko. Navíc mě moc nebavilo koukat na Banderase, podle mě nikdy moc hrát neuměl, a pro roli 23 letého Rickyho mi ve svých tehdejších 29 letech přišel poněkud starý; naopak Victoria Abril se mi líbila moc, a možná i proto mě tak rozladil ten závěr, že to dopadlo, jak to dopadlo. (20.06.2022)

Napriek tomu, že ani jeden z predchádzajúcich piatich Almodóvarových filmov u mňa nepreliezol cez tri hviezdičky neodmietam pozrieť si ďalšie, veď čo keby? Nemám ambície označiť tento film za jeden z jeho lepších, či horších. Pre mňa je podstatné, že bol pre mňa stráviteľnejší napriek použitému záveru. Nemusel som premýšľať, či tento variant Štokholmského syndrómu je uveriteľný alebo nie. Len som sa pozeral na môjho nie príliš obľúbeného herca, ktorý sa narodil v deň mojich 24. narodenín, počúval hudbu môjho najobľúbenejšieho skladateľa filmovej hudby a s údivom sledoval záľubu režiséra v zobrazovaní žien používajúcich WC. (09.02.2014)