Kluk za dvě pětky

Jeden z mnoha normalizačních filmů o mládeži, tentokrát o zednickém učni, na kterém se podepisuje výchovná poradkyně i první láska. Neohrabanou teen romanci svěřili Langmajerovi a Vávrové (autentickým pubertálním hercům až do nejmenšího detailu). Ten kluk je předčasně vyspělý, ale jeho okolí si ho už zařadilo a není cesty zpět. Dnes získavají svojí hodnotu hlavně záběry na tehdejší pražské reály, metro a Václavák, módu a nejrůznější vychytávky, symbolem tehdejší generace se stává Rubikova kostka. Skvělé jsou i reakce omladiny na Štursovu sochu Puberta z roku 1905. Není to žádný zázrak, ale další dílek puzzle na cestě k poznání naší minulosti. (15.02.2021)

Nemohla jsem odolat myšlence, že uvidím skutečně mladého Langoše. Tady byl pěkné ucho. Vypadal spíše jako žák ze základky, než učeň. Ovšem, to jen do chvíle než otevřel pusu. Vyjadřování mu i po tolika letech zůstalo a ten bezelstný úsmě taky. Zápletka je klasická a velmi jednoduchá, v podstatě jde o obyčejný příběh, kterých bylo natočeno mnoho. Prostě nic převratného. (03.02.2012)

Po úspěšném filmu pana Rychmana Láska na druhý pohled , natočil režisér Borek film s podobnou tématikou a do hlavní role obsadil mladičkého Jiřího Langmajera, který díky smutnému osudu nejezdí z učiliště domů a hledá své místo jinde. Přijme nabídku jít na melouch jako zedník na barák, kde se seznámí s půvabnou Danou Vávrovou, pro kterou by z lásky udělal vše. Ale láska, byť platonická, trvá jen po dobu pracích na baráku. Ve chvíli, kdy je hrubá stavba hotová, končí i jejich vztah. A mladý zedník Langmajer, poznává, že abych přežil ve společnosti, musí mít velké lokte nejen v práci, ale i v životě. (16.09.2016)

V životopisech herců se vždy zmiňuje první filmová role, v případě Jiřího Langmajera to není zas až takovej průser, byť za cenu dobových reálií, z dnešního pohledu často úsměvných. Karty postav jsou navíc rozdané tak pozoruhodně, že on jediný strhává sympatie na svou stranu, všichni kolem něj jsou bezvýrazní až protivní. Navíc, i když artikuluje rádoby ledabyle, jemu jedinému je celou dobu dobře rozumět. Z pár docela povedených hlášek jsou nejlepší ty s nechtěně humorným vyzněním (Václav Mareš v roli ředitele: "Tady není dostihová dráha! Zpátky a ukážete mi, jak se odchází z učiliště.") A co nechápu, zdejší nadšení z Dany Vávrové. Byla oplácaná, měla otřesnej účes a blbě hrála. To, že ukázala bobra, ještě neznamená, že byla krásná. (23.11.2012)

Sedmnáctiletý výrostek Langmajer si chce vydělat nějakej ten groš na melouchu, chodit za holkama, koupit si motorku a občas pozvat pár kamarádů na pivo. Je tedy - pro mě - tím nejnormálnějším člověkem na světě, a všechno, co dělá, je dokonale přirozené. Jenomže normalita a přirozenost plodí vždy nepřekonatelný konflikt s establishmentem, a to platí dnes stejně jako tenkrát. Stejně absurdně, jako se nám jeví postoj vychovatelky, zapšklé staré panny s xichtem vosí královny, se nám za pár let bude jevit třeba současná kriminalizace hulení nebo to, že někoho chtěj soudruhové z bruselu vosolit za to, když na netu řekne, že ho serou cikáni. Ta nadčasovost a zrcadlo tohohle filmu je v tom, že se vůbec nic nezměnilo, a pokrytectví totalitních i semitotalitních společností rezultuje akorát v odpor, opozici a produkci "deformovaných" jedinců. Mimochodem, tahle role šla Langmajerovi sama. (05.02.2014)