Kluk za dvě pětky

Zajímavý, i když podle mého názoru ne zcela dokonalý. Ivo Pelant (scénář) se snažil v rámci tehdejších možností zachytit problémy zednických učňů, dospívání i tehdejší doby. Myslím, že se mu to docela povedlo. To, že film nedosahuje vyššího hodnocení je asi tím, že zpracované téma není v dnešní době aktuální, děj filmu není příliš dramatický. Herecké výkony jsou standardní. (Středa 27.01.2010) (27.01.2010)

,, Máte Čikuli? Ne my máme Žiguli! '' Tak asi tímto rozhovorem z filmu lze nejlépe vystihnout o co v něm jde... Film je o zednických učních a jejich problémech. Hrdinou je opravdu hodně mladý Langmajer, který má problémy s matkou a většinu volného času i toho školního tráví na melouchu. Tím je dostavba rodiného domku jednoho chlapíka. Ačkoliv hlavní hnací silou makání na domě je plat , který za to dostává a vidina motorky Honda, nakonec se zamiluje do dcery majitele domu... Ano je to Leontýnka z hradu Krakovec. Ta chce studovat umprumku a blbej zednickej chasník je jí rodiči rozmlouván... Langoš sice hrál celkem uvěřitelně, ale moc mně to nebavilo. Dvě fanky malty. * * (06.10.2014)

Úvodní scéna zednického učně Langmajera ve vlaku prorocky předjímá legendární Proč. A Leontýnce narostla prsa i obrvení, což je fajn. Stejně jako na rodném Brtníku je i zde dcerkou z lepší rodiny, na jejíž residenci miláček provádí zednické práce. („Eliško, uznej, Eda přece není kluk pro tebe. Jistě, je šikovnej, ale přece jen… jinak zaměřenej.“ ) Příběh tvoří celkem pěkná ve vzduchu visící (byť několika nitkami se zemí spojená) vychovatelská konstrukce s překvapivě solidním (ne)vyústěním, na jehož zdařilosti má podíl i už tehdy umějící Langmajer. Mezi učni se na pár vteřin objeví nepřehlédnutelný můj patron z Návštěvníků (a tváří se naprosto autenticky bernauovsky). Překvapilo „nemakačenko“ jako normalizačně košer slovo, jakož i televizní prezentace nejrychlejšího vlaku Evropy mezi Paříží a Lyonem. Zaujaly plakáty Moskvy a Josefa Laufra v kanceláři vychovatelky. Zpívá Jana Kratochvílová, čte se Svět motorů, hraje živý dr. Janeček i se svým hlavním koněm. Cenné jsou ty dva nebo tři záběry postarších hospodských budov zvenku, zátiší, jaká pamatuji už jen z dětství. Nikoli nezajímavým pokusem o "cosi" jsou vizualizace hrdinových erotických snů. (25.11.2012)

J.Langmajer jako zednický učen ,který se víc než učení věnuje melouchu u jedné zbohatlické rodiny. A zamiluje se do jejich dcery Dany Vávrové (at žijí duchové) ,která se tu objevuje nahá. Když je pak u komise ,která projednává jeho případné vyloučení ,tak řekne že už do něho učnák vrazil dost peněz a že ho stejně nevyhodí a má pravdu. Velmi pozapomenutelný snímek. (22.06.2008)

Sedmnáctiletý výrostek Langmajer si chce vydělat nějakej ten groš na melouchu, chodit za holkama, koupit si motorku a občas pozvat pár kamarádů na pivo. Je tedy - pro mě - tím nejnormálnějším člověkem na světě, a všechno, co dělá, je dokonale přirozené. Jenomže normalita a přirozenost plodí vždy nepřekonatelný konflikt s establishmentem, a to platí dnes stejně jako tenkrát. Stejně absurdně, jako se nám jeví postoj vychovatelky, zapšklé staré panny s xichtem vosí královny, se nám za pár let bude jevit třeba současná kriminalizace hulení nebo to, že někoho chtěj soudruhové z bruselu vosolit za to, když na netu řekne, že ho serou cikáni. Ta nadčasovost a zrcadlo tohohle filmu je v tom, že se vůbec nic nezměnilo, a pokrytectví totalitních i semitotalitních společností rezultuje akorát v odpor, opozici a produkci "deformovaných" jedinců. Mimochodem, tahle role šla Langmajerovi sama. (05.02.2014)