Mosty

Leto sa oprelo o ulice New Orleans, ako obor, ktorý je unavený z putovania po svete. A tak automechanik so smutným príbehom nosí uterák okolo ramien a ženistka v rekonvalescencii so smutným príbehom využíva každú príležitosť na skok do bazéna. Či tí dvaja k sebe pasujú ako ručník a voda, ukáže len čas. Úsek, ktorý vidíme my, je však výborná náladovka. Viac takých malých veľkých filmov. (16.03.2023)

Causeway je typická festivalovka, ktorá si plynie pekne pomaličky, no napriek pomalému tempu nenudí. Oplatí sa vidieť kvôli Jennifer Lawrence, jej herecký výkon je skvelý a určite ide o veľmi zaujímavú filmovú rolu. Do štvrtej hviezdičky mi tam ale niečo chýbalo a tak ostane Causeway pre mňa len film na jedno pozretie. 70%. (05.11.2022)

Causeway je poměrně podmanivým dramatem, které ve většině těch nejdůležitějších ohledech funguje, a to i navzdory tomu, že se tu na druhou stranu nevyskytuje prakticky jediný výraznější moment, za což si ovšem zasluhuje uznání především paní režisérka, která přestože měla k dispozici skutečně jen jednoduchý scénář, tak z něho dokázala vytěžit opravdové maximum. V tomto filmu jde každopádně hlavně o vyvolání emocí a empatií vůči ústředním postavám, což se v obou směrech úspěšně podařilo, obě postavy se potýkají jak s fyzickými, tak psychickými traumaty, a i díky výkonům jejich hereckých představitelů to celé působí silným a přesvědčivým dojmem a lze se s nimi upřímně ztotožnit, chápat je a soucítit s nimi. Docela působivá je jinak i taková beznadějnější atmosféra, která je ovšem zároveň i oživená jemným nádechem světla na konci tunelu, a přestože nedisponují Mosty prakticky ani žádným spádem, tak celý ten příběh rozhodně nenudí. Ve výsledku se tak zkrátka jedná sice o v žádném směru vyčnívající konverzační drama, řešící především nelehké životní osudy, celé je to ovšem zpracováno velice kvalitní formou, a i bez zbytečného tlačení na pilu dosahuje požadovaného emočního efektu na svého diváka. (07.11.2022)

Mosty jsou dílem, které předvádí jeden z nejsilnějších scénářů, jeden z nejsilnějších hereckých výkonů a jedno z nejsilnějších režijních uchopení roku.  Jennifer Lawrence tu potvrzuje status jedné z nejnadanějších hereček své generace a vyvolává naději, že i do budoucna bude mít Lawrence správný čuch na scénáře a šikovné tvůrce, kteří nutně nemusí mít dvakrát bohaté zkušenosti. Nejpříjemnější je totiž právě fakt, že za tak bravurní silnou sondou stojí celovečerní debutantka Lila Neugebauer, která ovšem ve výsledku dodala jeden z nejsilnějších filmů roku.... (05.11.2022)

Kromě divadelních zkušeností má za sebou prakticky jen epizodní práce na zlomku seriálů, takže třeba v oceňované Služce poukazovala na komplikovaný americký sociální (i justiční) systém. Teď Lila Neugebauer celovečerně debutuje a podařilo se jí získat pořádný herecký kalibr. Jennifer Lawrence se nikdy nebála výzev (ostatně 4 nominace na Oscara, 1 cena), tentokrát představuje v komorním nenuceném dramatu ženistku vracející se z Afghánistánu s poraněním těla i mozku a posttraumatickým syndromem. Ono už doma to nebylo před jejím odjezdem na misi růžové (drogově závislý bratr, nezodpovědná a odtažitá matka), každopádně ona to nehodlá vzdát a po boku podobně zlomeného nového kamaráda se pokusí nastartovat lepší příští. Neugebauer, ač tedy musíme naprosto oželit jakoukoliv originalitu, netlačí na pilu, nenechává hrdinku brečet doma do polštáře, ale možná i trochu po vzoru nezávislých kousků z 90. let nechává postavy prostě jen tak tiše sedět, popíjet pivo a sem tam vypustit něco osobního nebo ze života. I když na druhou stranu nějaké vypjaté emoční (samozřejmě v mezích předkládaného) scény s Lawrence bych se nebránil. Každopádně je to opravdové, všední, milé. Tři až čtyři hvězdy. (15.11.2022)