Vítězové a poražení

Večírky, hérečky, píchání, chlastání, filmování, omdlívání (bolestí), utišující injekce a pokud nejste nucen ukončit kariéru - Neděle je tady a vítěz bere vše! Profík z NFL to holt nemá jednoduché.. Stoneova testosteronová jízda z prostředí amerického fotbalu vás pohltí nezměrnou energii, jenž je tvořena hudbou (za všechny Fat Boy Slim: Right here, right now), ďábelským spádem a hereckými výkony. Al Pacino zkrátka boduje, i kdyby trénoval dívčí tým vybíjené z katolické školy.. (29.08.2008)

Jedno z těch lepších sportovních snímků made in USA. Takový režisér jako Oliver Stone to dobře zvládá, stejně jako herci, kterým nemám nic co vytknout. Že je Al Pacino výborný herec já už dávno vím, tady mě spíše překvapila Cameron Diaz, jenž zahrála svojí roli na jedničku. Any Given Sunday má minimum hluchých míst, opravdu to dobře plyne, ničím ale nepřekvapí a po zhlédnutí skoro nic nezanechá. (01.01.2011)

Jsem velkým fanouškem sportů, ve kterých jsou termíny jako fair play či profesionální ohleduplnost sprostými slovy, neboť účelem hry je zmrzačení co největšího počtu klíčových hráčů soupeře. Všechna tato náročná kritéria americký fotbal beze zbytku splňuje a tak je čirou radostí sledovat tohle mistrně nasnímané lámání kostí. Naštěstí to má i slušný příběh, a nasteroidovaní tupouni dokážou pobavit třeba roztomilým krokodýlkem ve sprše, takže mne to hodně bavilo, ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že na této divné hře jsou nejlepší ty pružné roztleskávačky. No nic, až se mi sám od sebe ztrojnásobí biceps, odumřou mi tři čtvrtiny mozku a výrobci začnou vyrábět větší suspenzory, tak se pokusím čelní srážkou složit rozjetý vlak, abych se taky mohl vyválet s pořádnou děvkou v hromadě koksu a tvrdit o sobě, že jsem sportovec. (21.05.2014)

Dynamické, skvěle sestříhané, vhodně ohudebněné (přestože to nebyl zrovna můj styl), sálající nadšením pro sport. Americký fotbal jsem nikdy nesledoval a ani po zhlédnutí Any Given Sunday se nic nemění, ale Stone mě plně dostal do hry, a to i přesto, že pravidla pořád úplně nechápu (jestli teda jde o něco jiného než jen nechat do sebe narazit pár goril, hodit míč co nejdál na sprintera, který sebou pleskne s míčem na vyznačené místo :-) ). Herecky je to taky dobře obsazené, hlavně Pacino na sebe strhává pozornost a vy mu jeho roli věříte. Konec nebyl nijak překvapivý, ale neurazil a já celkově hodnotím slušnými 4*. (26.07.2011)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)