Vítězové a poražení

Oliver Stone a Al Pacino, to je kombinace, ze které nemůže vzniknout nic průměrného, prostě nemůže. Film je tak velmi nadupaný, "rychle" nastřihaný, nabitý akcí i slovy a člověk nemusí být nijak zvlášť zasvěcen do alchymie kolem tohoto sportu, aby ho film o něm bavil. Takže jen maličkost mi chyběla k pětihvězdičkovému hodnocení, vlastně přebývala - ta závěrečná Al Pacinova řeč, slyšela jsem frázi za frází a říkala jsem si v duchu, ať už s tím, proboha, skončí. (02.08.2005)

Večírky, hérečky, píchání, chlastání, filmování, omdlívání (bolestí), utišující injekce a pokud nejste nucen ukončit kariéru - Neděle je tady a vítěz bere vše! Profík z NFL to holt nemá jednoduché.. Stoneova testosteronová jízda z prostředí amerického fotbalu vás pohltí nezměrnou energii, jenž je tvořena hudbou (za všechny Fat Boy Slim: Right here, right now), ďábelským spádem a hereckými výkony. Al Pacino zkrátka boduje, i kdyby trénoval dívčí tým vybíjené z katolické školy.. (29.08.2008)

Vynikající zpracování, herci, kamera. Všechno šlape jako po másle, ve 2,5 hodinách není ani jedno hluché místo. Osobně mám radši takové ty malé osobní příběhy, než takové honosné zpracovní. A i když jsem už byla rozhodnutá, že dám 4*, ke konci se ve mě něco hnulo a těch 5 musím dát, ať chci nebo ne. (29.10.2008)

Nevím, o co těch 162 minut vlastně šlo, protože americký fotbal nechápu, nevím, jaká jsou pravidla a nelíbí se mi... Ale Oliver Stone dokázal vytvořit napínavý a strhující film, který, také díky skvělému Al Pacinovi (jak jinak...), šlape od první minuty až do konce jak dobře namazané švýcarské hodinky. Místy hodně brutální, občas sžíravě neuctivý vůči americké společnosti a hlavně hodně poutavý film. (01.08.2006)

Jsem velkým fanouškem sportů, ve kterých jsou termíny jako fair play či profesionální ohleduplnost sprostými slovy, neboť účelem hry je zmrzačení co největšího počtu klíčových hráčů soupeře. Všechna tato náročná kritéria americký fotbal beze zbytku splňuje a tak je čirou radostí sledovat tohle mistrně nasnímané lámání kostí. Naštěstí to má i slušný příběh, a nasteroidovaní tupouni dokážou pobavit třeba roztomilým krokodýlkem ve sprše, takže mne to hodně bavilo, ale stejně se nemohu zbavit pocitu, že na této divné hře jsou nejlepší ty pružné roztleskávačky. No nic, až se mi sám od sebe ztrojnásobí biceps, odumřou mi tři čtvrtiny mozku a výrobci začnou vyrábět větší suspenzory, tak se pokusím čelní srážkou složit rozjetý vlak, abych se taky mohl vyválet s pořádnou děvkou v hromadě koksu a tvrdit o sobě, že jsem sportovec. (21.05.2014)