The Doors

Magický a uhrančivý film. Léta jsem ho míjel z obavy, jak si s Doors, mojí oblíbenou skupinou, O.Stone poradil. V.Kilmer je sázka na jistotu, výborný zpěvák, byť v určitých pasážích jsem slyšel více jeho, než Morrisona, ale celkově se dokázal s postavou sžít maximálně. Snové obrazy plné symbolů, které se proměňují v jeden nekonečný videoklip, jsou natočeny s bravurou a vytříbeným výtvarným cítěním. Snad jen R.Scott nebo P.Greenaway by dokázali podobně, ale po svém natočit ono halucinogenní šílení na jedné straně a meditativní rozjímání na straně druhé. Sedni na hada a vydej se do pouště nekonečným mořem dun, s fialovým sluncem nad hlavou, purpurovými mraky a hvězdami nade vším blyštícími se jako slzy ještěřího krále. Chytlavé písně s drsnými texty znovu zasáhnou diváka naplno, jedno zda při tom sleduje krajinu, město, koncert nebo pohansko čarodějnický rituál. Všechna špína světa - války, hlad, chlast, drogy, neustálé hranice a přistřižená křídla... Volná láska, divoký sex, osvobozující nahota a květiny. Stone namíchal efektní drink, který chutná skvěle již na první napití. (09.08.2011)

Film, který zapříčnil opětovný zájem o Doors včetně legendárního Jima Morrisona. Val Kilmer se v Morrisona skutečně převtělil, fenomenální výkon bez zbytečného přehrávání, k čemuž mohla role svádět. Rovněž Meg Ryan si opravdově zahrála a zaujala, narozdíl od té jedné šablonovité pipky, kterou ztvárňuje v 90% všech svých filmů (tím neříkám, že ji nemám rád). Klobouk dolů Olivere! (04.07.2010)

The Doors byli pro mne donedávna španělská vesnice. Vyjma nějakého slavného Jima Morrisona jsem o nich věděl kulový. Pokud se zaměřím na jejich hudbu, tak kromě frontmanových textů se nic zázračného neděje, takže mne vyjma Riders on the Storm a Break on Through ani jeden song výrazněji nezaujal. Největším plusem celého snímku je beze spory kameraman a jeho vizuální hrátky, hotová slast pro oči. Co se týče negativ, tak vůbec netuším jak to bylo s Morrisonem doopravdy, ale pokud to byl stejná fetka jako zde Val Kilmer, tak o to méně mi je sympatický. Nic proti hippies rebelii, ale dělat ze sebe exota mastícího si vlastní ego básničkami a šňupáním koksu, to je opravdu i na mne moc. Vím, že za tohle budu ukamenován, ale The Doors je pro mne jen další biografie ve stylu "cesta ke slávě a smrti". (15.10.2009)

Pro jedny legenda, pro druhé jen pár skvělých písniček - i tohle by se dalo říct o skupině The Doors. Já osobně se řadím spíše do druhé skupiny - o kapele jsem toho moc nevěděl, jejich písně jsem znal a ani jsem netušil, že jsou od nich (ano, jsem kulturní barbar… :-)) ale o tomhle filmu jsem dost slyšel a proto jsem si ho nemohl nechat ujít, když zrovna běžel na ČT 2 (dokonce v originále s titulky!) A výsledek mi potvrdil fakt, že Oliver Stone je geniální režisér. Protože tady každý druhý komentář je o tom, jak Jim Morrison byl citlivý a inteligentní kluk… ale já tam viděl jen rádoby intelektuála, který uměl dělat show a který se uchlastal k smrti. A v tomhle je právě ona Stoneova genialita - on Jima nesoudí, on nám jej jen zobrazuje a je na každém, jak si to přebere. Někdo v něm vidí mučedníka, někdo jen blbce. Je mi jasné, že pro tenhle názor mě (nejen) zde budou chtít ukamenovat, ale přišlo mi, že to žádný mučedník nebyl. Nevím, jak věrně byl Jim zobrazený, nevím jak daleko či blízko to mělo k realitě, ale kdybych ho měl soudit jen podle tohoto filmu, řekl bych, že to byl prostě jeden z týpků, kteří založili trend "napíšeme písně, ožereme se, zdrogujeme se, život je jedna velká kalba" a ostatní z nich proto dělají bohy. A tohle jsem mu prostě nežral. Dlouho jsem rozmýšlel, jaké hodnocení tomuto snímku dám (objektivně bych musel dát plný počet, ale jak říkám, nedokázal jsem cítit žádné pozitivní emoce k Jimovi, takže tady bych dal spíše jen tři hvězdy) a nakonec jsem se rozhodl to nějak zprůměrovat - 70 %. A teď do fronty, každý nachystat svůj kámen a zbytek už znáte… :-) P. S. Tím ovšem nechci snižovat (zřejmě) životní výkon Vala Kilmera, on byl fenomenální. (15.06.2011)

Vždycky, když takhle házím krabičku stařen Jimovi na hrob, říkám si, co to jsem za patetického bimbase. Pak se ještě skočím juknout na potroublé Argentince, svačící na rovu Piafky, Apollinaireovi i teplíkovi Wildů mávnu v běhu, někdy i pohladím strhané rysy šešulky Honzy Kašpara Deburau a před pomníčky Moliéra a La Fontaina vykrkám Marseillaisu. A přesně ve chvíli, kdy se začnu sebeuspokojovat, jaký to jsem internacionál a multikulťák, mající zbytky nacionalismu někde hluboko v tlustém střevu, rozbulí mě nejkrásnější památník na Pére Lachaise, pocta Čechoslovákům padlým za Francii i svou vlast v časech obou světových absencí rozumu. Tento hřbitov má od mého já pět stars......ostatně stejně jako hodnocený film. Kilmer se patrně již nikdy nezhostí role lépe. Vynikající hudba Vrátek by povznesla nejen film o nich samých, ale i dokument o strastech při výměně vačkové hřídele u Trabika. I já, upjatě heterosexuální pruďas chápu, že holčiny musely z těch Jimových zapařených kožeňáků vlhnout až za ušima, byť do nich časem rval kanďoura o velikosti solidních šestek. This is the end, beautiful friend. (26.07.2012)