Nebe a země

Stone se chtěl ještě jednou vyjádřit k Vietnamu, tentokrát však nikoli dramatizací vlastní zkušenosti. Namísto toho si vybral memoáry jedné Vietnamky. Docela věřím, že mu připadaly zajímavé, ale v úkolu převést je do formy hraného filmu podle mého soudu selhal. --- Holka toho zažila dost na několik dobrých, zfilmovatelných příběhů. Jenže tento film tím vším jenom jaksi prosviští a skutečné drama k divákovi nepronikne. --- Neuspěje to ani jako "Filmový průvodce problematikou vietnamského konfliktu", protože informuje z naivní a nekonzistentní pozice. I začátečníkovi línému si o té době něco přečíst to zřejmě poskytne jen zmatenou a matoucí představu... zmatku. Tedy, zmatek to ovšem byl, a že to nejvíc odskákali ti nejmenší, to je fakt. Ale ze shlédnutí "velkého" filmu bychom si měli přece jen odnést představu poněkud určitější. --- Není to kravina, je to neúspěch, umělecký i osvětový. (09.09.2015)

Ve stínu slavnější Čety vznikl přes svou tragičnost opět úchvatný film, který, pokud jde o můj prožitek z něj, za Četou rozhodně nepokulhává. Stone se tady podíval na válku z trochu jiné strany: za prvé od těch nejslabších, kteří by se museli, pokud by se chtěli vyhnout přiklánění se k jedné či k druhé straně, zavrtat pod svá rýžová pole a protože to nejde, padá na ně hněv ze všech stran, a za druhé, že válka nekončí posledním výstřelem, možná pro někoho tím posledním výstřelem naopak začíná. (04.04.2005)

Jeden z polozapomenutých filmů Olivera Stonea, který ovšem své nesporné kvality má...především pro své silné protiválečné vyznění... I když jde jednoznačně o nejslabší kus ze Stoneovy vietnamské trilogie (přemíra patosu, melodramatičnost atd.), stále je to v kontextu žánru válečných filmů velice nadstandarní snímek... Podobné filmy: Četa, Lovec jelenů, Apokalypsa, Olověná vesta, Oběti války, Tábor tygrů, Narozen 4. července (25.11.2006)

Po famózní Četě se Stone znovu vrátil do Vietnamu, aby zúročil své osobní zkušenosti s vietnamskou válkou. Tentokrát se pokusil zachytit válečný konflikt očima civilisty - mladé dívky z venkova, jejíž rodina je ohrožována tlakem z obou stran: loajalitu si žádá vláda i Vietkong a v zájmu vítězství dokáží postupovat naprosto bezohledně. Stone se přes své levicové přesvědčení dívá na Vietkong bez iluzí a ukazuje surovou realitu války z pozice těch, co nemají kam ustoupit a jak se bránit. Vietnamská část šlape jako hodinky, režisér se tady pohybuje na jisté půdě, využívá exotickou krásu vietnamské přírody i osobitý půvab hlavní hrdinky v podání Hiep Thi Le. Milostná romance, kterou prožije s americkým poddůstojníkem, je taky fajn, určitě i díky charismatu Tommy Lee Jonese. Melodramatické prvky, na které jsem většinou citlivý, mi tentokrát vůbec nevadily. Problém je v tom, že film neúspěchem americké intervence nekončí, Stone své hrdiny nechá odcestovat do Ameriky. Obě části filmu si ale spolu vůbec nerozumí. Americká zaujímá výrazně menší část, je uspěchaná, zkratkovitá a emočně nepřesvědčivá. V centru Stoneovy pozornosti sice stojí tatáž hrdinka, ale z psychologického dramatu se náhle stává feministický manifest, který se s předchozím válečným dramatem tak nějak tluče. Přesto nechávám 4* a 75 % celkového dojmu, protože 2/3 filmu jde o pětihvězdičkovou záležitost. (19.06.2017)

Líbí se, že co Stoneův film o vietnamské válce, to naprosto odlišný pohled a Heaven & Earth je pohled dost možná nejzajímavější a to proto, že je nejoriginálnější. Je to pohled na válku očima vietnamských vesničanů, konkrétně očima vietnamské dívky, která vskutku prožije příběh, který stojí za to vyprávět. Je to nádherný film. Ošklivý, surový, místy nepříjemný a přesto nádherný a to nejen překrásným audiovizuálem, ale i svým mírumilovným vyzněním. Krásná Hiep Thi Le je naprosto skvělá a přesvědčivá a překvapil i Tommy Lee Jones v pro něj dost atypické, ale dost možná nejsilnější roli. Oproti zbylým filmům Olivera Stonea pojednávajícím o vietnamské válce je Heaven & Earth rozhodně nejkýčovitější a nejmelodramatičtější, ale k tomu příběhu to i docela sedí. (17.03.2018)