Takoví normální zabijáci

Nějakej "divnej" film občas neuškodí, ale co je moc, to je moc... Nechápu, proč se ve filmu pořád střídá černobílá a barva. Nechápu, proč kamera snímá obraz pod takovym úhlem, že to na mě působilo dojmem, že kameraman celý natáčení musel bejt vožralej jak dělo. Nechápu, proč je to tak zběsile sestříhaný. Nechápu, proč někdo takovou blbost vůbec natočil. Hodně mi to připomínalo různý nesmysly od Lynche. Ani jsem to nedokoukal a v půlce jsem to vypnul. Kromě filmu WTC je to další důkaz, že Oliver Stone se musel zbláznit. Tento člověk je opravdu neuvěřitelnej. Mít na kontě tohle, WTC a Četu, to je opravdu hodně divná kombinace. No možná se někdy na to zkusim podívat se zásobou lahváčů při ruce, protože nerad hodnotim filmy, který jsem neviděl celý. Ve střízlivym stavu jsem na to fakt neměl nervy. Dávám 1 hvězdičku za ten sitcom. update: Tak ani pod vlivem mě to nebavilo. Hodnocení ponechám. (10.09.2008)

Jako mládě jsem z toho byl nadšenej, protože Mickey a Mallory byli neskutečně cool bad motherfuckers, kteří do toho prostě šli. Jako lehce pseudointelektuálního puboše mě to pohoršovalo, protože hrdinové vraždí nevinné lidi a přitom to vypadají ještě rajcovně. No a jako dospělák oceňuji odvážnou satiru, odvážnou především v tom, že je pro mnoho lidí neviditelná. (11.02.2006)

Není se co divit, že film vzbudil silné kontroverze. Oliver Stone si zde s určitou nadsázkou libuje v bezduchém zabíjení a doslova se vyžívá v krvi. Tím trochu fušuje do řemesla Tarantinovi (Otázka jak moc zase on ovlivnil scénář). Jak by řekla Honey Bunny „Vystřílet všechny až do posledního kreténa!!!“ Stone se to snaží udělat podobně, ale nemá to ten drive, co Tarantinovy filmy. Akční sekvence jsou spíš nudné a stylové dialogy chybí. Stone se snaží sílu dialogů nahradit řečí barev a světla. Jde ale spíš o chvilkové záchvěvy originality na pozadí chladně odměřeného příběhu, který je společenskou satirou na téma sériových vrahů a vlivu sdělovacích prostředků na veřejnost. Na tu část veřejnosti, pro kterou je Manson a jiní miláčkem a uznávanou celebritou. A jak to bývá u správné satiry, forma vítězí nad obsahem. Komu se zdejší forma líbila, viděl skvělý a výjimečný film. Bohužel nepatřím do této kategorie. Jen ten Tommy Lee mě bavil. Na tyhle psychouše měl vždycky talent. 55%. (02.10.2016)

Hodně hustá záležitost, která rozhodně zaujme tématy a zdánlivě nekontrolovanou formální přeplácaností. Jde především o (zatraceně divokou) satirickou reflexi naší doby, utvářené z velké části médii, které se honí za senzacemi všeho druhu a jejichž (ne)morální vliv na společnost je v podstatě neomezený. Ze začátku jsem jen nevěřícně kroutil hlavou (dokonce jsem chvíli uvažoval i o odpadu!), postupem času jsem si ale na ten neuvěřitelný gejzír ujetostí a násilí celkem zvykl a poslední - totálně nářezovou - půlhodinu už jsem si vyloženě vychutnával. Kdyby se Stone dokázal aspoň trochu krotit, mohlo být mé hodnocení možná ještě vyšší. Epileptický střih, anti-statická kamera, střídání barevných a černobílých kamerových filtrů, animace a další audiovizuální šílenosti jsou sice fajn, ale když jste jimi krmeni od začátku do konce, může se stát, že vás to časem trochu omrzí... 80 % (18.05.2006)

Děsivá psycho záležitost, do které není radno se zadívat. Oliver Stone vypráví příběh Mickeyho a Mallory nekonvenčním způsobem, dokáže vyprávět i pocity a zarývá se do mozku nebohého diváka. Zejména doporučuji režisérský sestřih, který vyšel v zahraničí na DVD. Tam teprve uvidíte, co je to násilný film a možná vás překvapí i zcela nový konec. (20.03.2003)