Takoví normální zabijáci

No teda kurva to byla gigantická řežba. Než se člověk vůbec vzpamatuje, že film začíná, tak už má za sebou pár mrtvol. V první chvíly mi sice moc neseděla kamera, kdy byl obraz každých 10 vteřin jinak barevnej a neskutečně zběsilej střih, kde se mezi normální scény nastříhaly takový psycho ukázky , až to vypadalo skoro jako nějakej dokument, což si myslim, že to takhle Oliver Stone trošku chtěl, já bych to sice přece jen nechal jako normální příběh, ale nakonec jsem si na to docela zvyknul, i když to nebylo úplně ideální, takhle to bylo zhruba do 3/4 filmu, kdy se stihla pěkná řádka brutálních vražd a trochu volnější průběh ve vězení, jenže pak začaly úplně neskutečný jatka, možná sem taky šílenec, ale já Woodymu a Juliette fakt přál aby utekli. Ve filmu je sice docela velký množství herců, ale moc dlouho se tam většinou neohřejou. Nejviditelnější jsou samozřejmě Harrlesson a Lewis a jsou taky naporsto nejlepší, fakt úžasný, pak jsou tady ještě skvělý Tommy Lee Jones a Tom Sizemore, ale na Harrlessona s Lewis prostě nikdo nemá. Drsnější příběh jsem už dlouho neviděl, jestli jsem vůbec drsnější někdy viděl (28.07.2006)

Film je srovnáván s Tarantinovkami, ať již po právu či nespravedlivě. Skutečnost je taková, že otcem podobných filmových zpracování je právě slovutný Quentin, který na tomto charakteristickém stylu umění postavil kariéru. A tak je logické, že když se o něco podobného rozhodne uhlazený Oliver Stone, vyslouží si srovnávání ve velkém. A jakpak by takové srovnání mohlo dopadnout, že? On je to vcelku dobrý pokus, tento zabijácký příběh lásky, ale záhadou mi trochu zůstává, o co že to ten pokus vlastně je. O sdělení světu, že superstar může být i zločinec? Inu, dobrá. Mně však již k tomuto poznání stačili pánové Zodiac, Hannibal, Al Capone, Kájínek a další... (03.07.2011)

Geniální snímek, který může natočit jen Oliver Stone. Je pravda, že je celkem těžko stravitelné krvavé maso... Bez jakýchkoliv pravidel, které běží, běží a my se na něj stále tupě díváme. Film, který nám ukazuje vztah mezi televizí a lidmi. Kdy televize je jako manipulační prostředek a lidé se na něj tupě dívají. Ukázka toho co dokáží média a o co jim jde. Vrahové, kteří mají podobné dětství. Ona zneužívána, on mlácen. Opravdu to není žádná sladká pohádka. Když se potkají zjistí, že jsou jeden pro druhého stvořeni. A začíná “love story“ s trochou mrtvol, pár vystřelenými kulkami, tancováním a i nějakým tím znásilněním. Docela krutá jízda ukazující masové vrahy, cyklisty a i jejich “pravdu“ v podobě závěrečného interview. Stoneova vize v nejlepším možném podání. Ukázky z televize běžící na okně v motelu,černobílé prostřihy, humor(hlavně vložka s dětstvím Mallory, kdy lidé tleskají naprosto každé urážce jen škoda, že Stone neukázal kousek studia a v něm svítící tabulku s nápisem :“Aplaus“ J), ukázky ankety mezi mladými a jejich naprosté unešení z dvojice masových vrahů. Interview v přímém přenosu je skvěle napsané a po pár minutách i pan redaktor lehce propadne možnosti zabíjet. Naprosto úžasně ukázaná média, vrahové, svět a poměry v něm. Lidi jsou jen tupě zírající postavy nechávající svůj pohled na pohybujících se postavičkách v malé krabičce jménem TV. A tenhle klip je zatraceně božskej. Ještě, že Bůh stvořil televizi :)) (18.06.2004)

Podle mého trochu nepochopený film. Srovnávaný s tarantinovkami, přestože nejde o "pravdivou romanci" ale o zběsilou satiru na současný mediální prostor. Za mořem odmítaný jako oslava násilí, a přitom zjevně agituje za "vyhnání démonů" a harmonickou rodinu. Líbí se mi, že Stone použil tak zběsilé vyjadřovací prostředky, jaké si téma žádá. (07.12.2006)

Není se co divit, že film vzbudil silné kontroverze. Oliver Stone si zde s určitou nadsázkou libuje v bezduchém zabíjení a doslova se vyžívá v krvi. Tím trochu fušuje do řemesla Tarantinovi (Otázka jak moc zase on ovlivnil scénář). Jak by řekla Honey Bunny „Vystřílet všechny až do posledního kreténa!!!“ Stone se to snaží udělat podobně, ale nemá to ten drive, co Tarantinovy filmy. Akční sekvence jsou spíš nudné a stylové dialogy chybí. Stone se snaží sílu dialogů nahradit řečí barev a světla. Jde ale spíš o chvilkové záchvěvy originality na pozadí chladně odměřeného příběhu, který je společenskou satirou na téma sériových vrahů a vlivu sdělovacích prostředků na veřejnost. Na tu část veřejnosti, pro kterou je Manson a jiní miláčkem a uznávanou celebritou. A jak to bývá u správné satiry, forma vítězí nad obsahem. Komu se zdejší forma líbila, viděl skvělý a výjimečný film. Bohužel nepatřím do této kategorie. Jen ten Tommy Lee mě bavil. Na tyhle psychouše měl vždycky talent. 55%. (02.10.2016)