Salvador

Pokud se filmů s podobnou tématikou válečných zločinů a občanských válek ujme dobrý režisér, tak je skoro vždycky jisté, že takové filmy budou fungovat. Stejně jako třeba když se díváte na Hotel Rwanda, i v Salvadoru nejprve nevěříte vlastním očím, postupně jim věřit začnete a potom jim věřit nechcete. 8/10 (08.11.2013)

Na Salvador jsem se těšil, jednak už kvůli obsazení a hlavně jméno režiséra už něco znamená. Musím však říct, že ačkoliv jsem vše od této režisérské třídy neviděl, považuji tohle zatím za nejslabší dílo. První půlka filmu je slušně rozjetá a na vtipu má největší zásluhu kdo jiný, než James Belushi. Tím nechci říct, že se jedná o komedii, to vůbec ne, jen se tento skvělý komik dobře postaral o jakýsi nenucený humor, který mě přišel k chuti. Druhá půlka však sklouzává trochu do válečného stereotypu a vtip se poděl neznámo kam. Stále však lepší průměr díky J. Woodsovi. (18.01.2011)

Opět ze sebe budu chrlit převážně superlativa. Jedno bych rád směřoval k tvůrci titulků, jehož přezdívku jsem úspěšně zapomněl, a to za to, že kromě dialogů zmínil v titulcích i krátký popis jednotlivých událostí, tedy koho a co zrovna vidíme, což bylo pro nás, kteří nejsme s konfliktem v El Salvador obeznámeni více než přínosné k dokonalému pochopení a neztracení se v ději. Zbytek superlativ míří k Oliverovi Stoneovi, kterému se tento film opět mimořádně vyvedl. Moc se mi líbí, že dokáže být jako režisér absolutně nestranný. Opět popisuje děj a události jako konflikt dvou stran, kde každá bojovala za své zájmy a následný dopad na civilní obyvatelstvo. Děj je na události velice bohatý a příjemně svižný. Skvěle napsaná a obsazená byla role ústředního novináře, který není vykreslen, jako nějaký vyumělkovaný hrdina, nýbrž jako člověk se spoustou problémů a chyb, který se řídí svým srdcem a pudy. James Woods zde byl opravdu vynikající. Líbí se mi Stoneův úhel pohledu, ale chápu, že je to režisér, který se rozhodně nezavděčí každému. Každý záběr zde měl své místo a napomáhal přinášet divákům celistvý obrázek o dané zemi a o situaci. Mimořádně kvalitně odvedená práce. (15.05.2019)

Silné drama, bohužel opomíjené, které si zaslouží stát v řadě spolu se slavnějšími Četou, Hotelem Rwandou nebo Městem bohů. Výtečně zrežírované, výtečně napsaný scénář s perfektně zahranými dialogy. Chvílemi člověka napadá, že příběh pojatý jako opak dobrých grotesek točených jako: "smích přes slzy" - zde jako: "slzy přes smích". Když si uvědomím, že je filmu přes dvacet let, musím mu dát 100%. (05.09.2009)

V tomhle byl O. Stone vždy nejlepší a nedostižný. Zachycení lidské zrůdnosti a sobeckosti, která nezná hranic. Jeden všeříkající (film.) obrázek vydá za tuny popsaných papírů či hodiny plamenných proslovů. Stone citově nevydírá, on pouze SYROVĚ (pomocí všudypřítomné kamery, resp. zde si pomáhá objektivem válečného fotografa, do kterého navíc otiskl hodně ze své osoby, neboť je veřejným tajemstvím, že Stone je levičák (viz např. zdejší vyobrazení republikánů jako opálených blonďáků, nezašpinivších si ruce, s napasovaným tričkem a svetrem uvázaným kolem krku), ale o tom to v prvé řadě není, neboť jak říká ve filmu samotný Boyle: „neplést si komouše s levicově orientovaným člověkem“) POPISUJE skutečné události z roku 1980 v maličké středoamerické zemičce jménem El Salvador, zmítající se uprostřed občanské války a kdy postupně válečný novinář (fotograf) R. Boyle zjišťuje „okřídlené, ale pravdivé“, že je jedno, který diktátor (systém) je právě u moci, postupně (s časem) se to (za tichého přihlížení OSN, pokud z toho nekoukají petrodolary) vrací do starých (popř. ještě horších) zajetých kolejí a doplácí na to vždy v prvé řadě obyčejní lidé, nemající jiného východiska než zůstat a snažit se „v tom“ (pře)žít. Salvador, to je lehce pozapomenutelný, neprávem opomíjený, nadčasový, (proti)válečný snímek, navíc odkrývající (resp. nakouknuvší) pod pokličku netradičního zaměstnání (poslaní?) jménem válečný fotoreportér. („Jde o to, zachytit vznešenost lidského utrpení, moment (příčinu) smrti“). Podobné typy snímků: Hotel Rwanda, Shake hands with the devil Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ Gilmour93 p.s. dovolte mi zakončit komentář pozn. z malinko jiného ranku. (slečny prominou?) Úvodní rozhovor (v autě) mezi J. Belushim a J. Woodsem na téma ŽENY mě upřímně pobavil. Byť já osobně nezatracuju ani ty se sluchátky v uších a potící se na běžeckých pásech, pokud tedy splňují „druhou podmnínku“ :-) (27.11.2011)