Salvador

Prvá polovica filmu mi pripomínala typický B-éčkový film so snahou ustáť scény pomocou humoru (no nie veľmi podarene). Našťastie (!) sa film v druhej polovici zlomil a ponúkol oveľa viac. Myslím, že práve vážnosť situácie a vedomie, že sa jedná o skutočné udalosti pridali na hodnote filmu ešte viac. Každopádne, je smutné, čoho sú vplyvní ľudia schopní a na druhej strane je obdivuhodné, akých krásnych vecí sú schopní niektorí jedinci. Preto by sme si mali takéto osobnosti vážiť. "Vôľu ľudu, ani chod dejín nik nezmení. Ani severoameričania." (04.04.2011)

S odstupem času to vypadá, že vrchol filmové tvorby Olivera Stonea, měřeno kvalitou, spadá do 80. let, kdy přišel se dvěma špičkovými reflexemi ničivých válečných konfliktů. Četa je známější a vyvolala všeobecně větší ohlas, přece jen ji natočil jako přímý účastník s hlubokou znalostí věci. Bráno z jakéhokoliv pohledu, představovala vietnamská válka významnější událost a vztah k ní si v americké i světové veřejnosti utvářel kdekdo. Válka v Salvadoru zůstala ve stínu nejen té vietnamské, ale i souběžně probíhající irácko-íránské války, kde šlo o krvavý boj o ropná pole. Občanská válka probíhala v době, kdy se míjela se zájmem americké společnosti. Byla to éra ekonomického vzestupu, nového sebevědomí a yuppies. Salvador byla nemocná země, kde převážnou většinu majetku a veškerou politickou moc vlastnilo 27 rodin, které nechtěly připustit jakékoli reformy a ve spolupráci s armádními špičkami likvidovaly opozici nebo ji zaháněly do ilegality. Americké tajné služby se obávaly nové blamáže a la Kuba a rozhodly se zabránit pádu režimu za každou cenu. V zemi se vzedmula vlna brutálního násilí. Stone jako protiválečný aktivista, jehož politický profil formovala protestní 70. léta, sledoval vývoj se znepokojením a chtěl natočit angažovaný film z první ruky. Nenašel ale producenty, a tak film vznikal z nadšení a obětí celého filmového štábu. I přes řadu kompromisů daných omezeným rozpočtem, točilo se obvykle na první dobrý pokus, z toho snímku čiší neuvěřitelný zápal. Salvador není laciná agitka a jeho hrdina není sympaťák, ale složitá postava. Nespolehlivý nestálý dobrodruh se sklonem k alkoholismu, levičák srdcem, ne ideály, a spíš intuitivně se stavící na stranu těch slabších v konfliktu. Stone zároveň vzdává hold novinářské profesi v době, kdy novináři byli za pravdu ochotni riskovat život a jít proti proudu a očekávání veřejnosti i zaměstnavatele. Boylův kolega umírá při pokusu zachytit realitu pouliční bitvy z bezprostřední blízkosti. O pár let později se jeho kolegové ve válce v Iráku v pohodlí luxusního hotelu spokojili s oficiálním komuniké americké armády, efektními záběry pořízenými armádními kameramany a počítačovou simulací. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2013)

Jeden z nejnedocenějších filmů slavného režiséra, přesto nadčasovější než takové Wall Street nebo Alexander Veliký. Jsou v tom cítit neskutečné emoce a docela se divím, že podobně skvěle zvládnutá role nenastartovala Woodsovu hvězdnou kariéru. Ne, Salvador není politicky korektní, skutečné oběti této války vám namítnou, že existuje řada dalších úhlů pohledu a nic není tak jednoduché. Ale není přesně tato kontrovezní myšlenka důvod, proč Stoneovy filmy vyhledáváme? (10.02.2008)

Teprve druhý (a první významnější) film Olivera Stonea udivuje nejenom jistou režií a výkonem Jamese Woodse, ale také jasným formulováním nepopulárních politických postojů. Stoneovu odvahu bych chtěl mít. Není z režisérů, kteří by se báli přiklonit k jedné či druhé straně. Naopak, vědom si moci médií, považuje za svou povinnost přinášet kromě zábavy i vyhraněný názor. Salvador si po celé dvě hodiny drží slušné tempo vyprávění a ačkoliv se mi střih zdál zprvu příliš zbrklý a scény tudíž pro nalezení té správné cesty k hlavnímu hrdinovi příliš krátké, ke konci v podstatě nemáme na vybranou, než mu držet palce. Bezostyšná manipulace s divákem, anebo důmyslná forma kritiky masmédií? Stone dokáže být v přístupu k divákům nemile zákeřný a vstříc ochotně vycházející zároveň. Něco jako happy end v jeho (a tím pádem ani v našem) světě neexistuje, zde nejde o důsledné držení se reality, spíše o pózu typickou pro Stoneův vztah k americké kultuře („udavte se svými dobrými konci!“). Jde o útok jasně namířený proti vládě Spojených států a ačkoliv to možná nebyl záměr, jde o příběh nadčasový. Vždy zde budou ti silnější, kteří by logicky měli pomáhat těm slabším, jenže, proč by to dělali, když jim to nic nepřinese? Navíc, neadekvátnost prostředků použitých k vyřešení těchto „drobných patálií“ nikoho příliš neznepokojí, jak ostatně říká jedna z postav: „Tahle válka nikoho nezajímá“. Stone dokáže vyprávět velice poutavě a se zápalem pro věc, problém umí analyzovat s děsivou pečlivostí, co se detailů týče. Salvador je silný film oprávněně vzbuzující silné emoce, v konečném důsledku mě na něm mrzí právě ta absence pohledu z více úhlů, ale vzhledem k tomu, že ten ani nebyl záměrem, nic mi nebrání dát hodnocení nejvyšší. 90% Zajímavé komentáře: Visáč, Vitason (17.12.2007)

„You gotta get close to get the truth. You get too close, you die.“ Při práci válečného fotografa stojíte jednou nohou na pódiu při předávání cen World Press Photo a druhou v rakvi, což Stone v dramatu s občanskou válkou zmítaného Salvadoru vykreslil znamenitě. Zcela ve svých intencích se pak celou dobu až na jednu výjimku drží předpisově v levém pruhu a na Reaganovy rychle jedoucí bezohledné řidiče v pravém ukazuje zdvižený prostředníček. Seru na vás, republikáni, jsem liberál! Pokud se ovšem nebude po silnicích celého světa ctít slušnost a pravidlo zipu, bude to tak vypadat vždycky.. Tradičně skvělý výkon Jamese Woodse, od lehkomyslného frajerství až po zoufalý strach. (07.12.2010)