Deníček moderního fotra

Výsledná podoba knižního bestselleru je na naše poměry docela povedená. Sympatické, zábavné a založené na skutečných osudech hlavního protagonisty, které nejdříve ztvárnil v knižní formě. Nemám úplně tolik výtek, ale na druhou stranu také není až tolik co pochválit. Sice to je prakticky celovečerní premiéra pro Jana Haluzu, takže to zvládl poměrně dobře, ale Deník moderního fotra je  prostě průměrná romantická komedie se sympatickým ústředním duem, které se zná dlouhá léta a jejich chemie funguje na jedničku. Nic víc se tam asi najít nedá. (28.01.2022)

Projekt Deníčku je komerčně hodně známý a úspěšný. Bylo jasné, že na zfilmovanou verzi se nenechá dlouho čekat. Výsledek jsem pak slýchával, že není zlý, dokud jsem ho sám neviděl. Z cynického originálu udělali naivní průměrnou komedii, ve které mě právě ta naivita hrozně nebaví. Jirka Mádla a Terezka Voříšková jsou super ve všech ohledech kdykoliv je vidím, ale tady mi to prostě nesedlo. Bohužel. (19.05.2022)

Jakmile vidím žánr komedie (navíc ta naše česká), položím si hned otázku, jestli se na to chci vůbec koukat. Naposledy mě příjemně překvapila jen Teorie tygra, od té doby (marně pátrám v paměti) asi nic. Místo plnokrevných komedií u kterých se několikrát odbouráte, utíráte si slzy a po jejich skončení vás bolí břicho se točí jakési podivné taškařice "ze života", které v lepším případě jednou až dvakrát vyloudí mírný úsměv (někdy spíš úšklebek) na tváři. Protože správná komedie musí mít spád, kromě komických figur a komických scén musí mít propracované dialogy i správné načasování a měla by vyvrcholit nějakou tou třešničkou na dortu. Tady se ovšem žádného vrcholu nedočkáte, všechno plyne příliš líně a předvídatelně, žádný moment překvapení vás nečeká. Jirka Mádl má i přes svoje strniště a pytle pod očima stále spíše chlapecký vzhled, roli tatínka jsem mu nevěřila. Tohle je kategorie 30+ a já se někdy potýkám najít nějaký styčný bod s generací 40+. Možná je to pro třicátníky humorné je, já bych Deníček pojala spíš jako drama s úsměvnými vložkami, ale to by se tam muselo skutečně něco dít. (25.11.2022)

Populární stejnojmennou předlohu Dominika Landsmana neznám, což je možná pro její filmové zpracování dobře, jelikož nejsem zatížená potřebou srovnávat. Působí to na mě jako taková milá rodinná komedie, kterých u nás v poslední době zase tolik nevzniká. A tak nemám důvod k větší kritice, třebaže humor místy trochu drhne. Skvělou volbou ovšem bylo obsazení Jiřího Mádla a Terezy Ramba do hlavních rolí, k mému překvapení se k sobě docela hodili a občas to mezi nimi i parádně zajiskřilo. (70%) (18.12.2022)

Asi takhle - myslím, že můj hlavní problém s tím filmem je prostě v tom, že mi ta výchozí situace, kdy je otec více či méně sám na výchovu malého dítěte, přijde dramaticky zcela nezajímavá a nevidím na ní ani nic humorného (asi proto mě třeba nikdy nebavil film S tebou mě baví svět, byť ten mi vadí z více důvodů). Je to prostě jen převrácený genderový stereotyp, tedy vlastně spíš trudná připomínka toho, jak zoufale rigidní a konzervativní tahle společnost je (ačkoli si všichni paradoxně o sobě myslí, jak strašně jsou liberální), jinak by nemohlo tolika lidem připadat komické něco, co by vlastně mělo být zcela přirozené. I když nevylučuji ani, že mě prostě neoslovuje Landsman jako takový, protože jeho blog jsem znal v době, kdy ho četlo pár lidí, a už tenkrát mě to strašně nudilo (byť jistou literární zručnost jsem tomu upírat nemohl, neboť ty bezvýhradně nadšené reakce čtenářů pod články mluvily za vše), podobně jako mi ten samotný název "Deníček moderního fotra" nikdy nepřišel nijak zvlášť nápaditý nebo vtipný, protože prostě jen odkazoval k tehdejší éře blogů, přezdívaných (někdy výsměšně) deníčky. (Malá osobní vsuvka - osobně mám tendenci řadit Landsmana po bok Xindla X, protože jsem oba objevil přibližně ve stejné době a v rané fázi jejich kariéry, kdy je znalo jen pár lidí, a dneska už dávno oba dokonale zparchantěli (zkomerčněli, chcete-li) a mám pocit, že jsou všude, a nebaví mě, což je minimálně v případě toho Xindla škoda, protože tenkrát uměl psát texty jako nikdo). Navíc pokud si to dobře pamatuji, tak na tom blogu šlo primárně o to, jaké psí kusy malý Čeněk vyvedl, a na tom byl postavený ten humor, zatímco ve filmu jsem měl intenzivní dojem, že postava Čeňka je (bohužel) zcela upozaděna, a počet vtipných situací, které dítě vyvolá, by šel v celém filmu spočítat na prstech jedné ruky (a to ještě těžce zmrzačené na cirkulárce), a tak je hlavní postavou, kolem které se vše točí, Landsmanovo filmově přikrášlené alter-ego, kterému se něco děje a nějak na to reaguje, a to je vlastně obsah celého toho - do jisté míry vlastně poněkud narcistického - filmu, který zřetelně nikdy neaspiroval na víc než jednorázově zabavit své (nenáročné) diváctvo. Haluzovy amatérské filmy jsem měl rád a ve své době se mi líbily, ale tento jeho celovečerní debut mě bohužel minul podobným způsobem, jako v nedávné doby Matky, nicméně nepochybuji, že své publikum si oba - podle mě vlastně dost podobné - filmy najdou zcela snadno, a bude se jim tam líbit přesně to, co mě tak zoufale míjí. (07.09.2021)