Pán přílivu

Výborný film, výborná režie, skvělá hudba, skvělí herci. A také dobrá kniha, v níž se dozvíte, jak to bylo doopravdy s bratrem hlavního hrdiny, což je informace, která ve filmu nějak chybí. Miluji ten závěrečný okamžik, kdy projížděje přes šíleně dlouhý most, hlavní hrdina křičí: "Lowensteinová! Lowensteinová!" (08.12.2005)

Příběh o traumatech kazících život, ze kterého se poměrně překvapivě vyvine silná (protože smutná) romantika. Způsoby vyprávění se za třicet let značně změnily, cynický člověk se zamyslí nad tím, zda jizvy minulosti skutečně zahojí přiznání strašlivého tajemství jiné osobě a popřemýšlí nad tím, jak si režisérka Streisandová plánuje scénku, kde se tulí v růžových podkolenkách na houpacím křesle k odbarvenému Noltemu. Ale je těžké nepropadnout části filmu, kdy dvě postavy unikají vztahem z klecí svých ne úplně šťastných životů a užívají si štěstí a naději. (30.04.2020)

Ne, nevěřím, že uvnitř rodiny neexistuje neodpustitelný zločin, nevěřím, že výkupné za vysvobození ze zhoubných hlubin mlčení a drásajících čelistí vzpomínek zaplatíte jen sdílením tajemství a očistnou mocí pláče, a už vůbec nevěřím tomu, že při obsazování rolí Lily a Savannah, v předloze bolestně krásných žen, trochu nezabouchalo pěstí do stolu režisérčino ego. A dost možná bych nevěřila ani tomu, že by na mě kdy filmová verze Pána přílivu mohla zapůsobit se srovnatelnou silou jako anglickojazyková pokladnice, kterou je její předloha, nebýt několika maličkostí. Maličkostí, jež si urvala nemalou část mého hodnocení, je o hlavu mě převyšující Nick Nolte, který mě s pohledem osoby, pro kterou je peklo místem, kam si chodí přečíst ranní noviny, provádí hereckým rájem, a jako při každém svém snímku se mě němě ptá, proč stále ještě není v mé herecké TOP, a já už nemám výmluvy, které bych mu poskytovala místo odpovědi. Maličkosti nevroubily životní cestu autora knihy a scénáře Pata Conroye, platícího daň za svůj dar vypravěčství podobně jako Savannah Wingová, a maličkostí se nedá jako ostatně nikdy nazvat hudba Jamese Newtona Howarda. Maličká není šíře talentu Barbry Streisand a zrovna maličkým se nedá nazvat ani můj knedlík v krku při závěrečných monologových minutách, který není možné splknout ani vyplivnout, musí se jen vydržet a spolu s tichým přikyvováním slovům o touze po dvou životech pro každou lidskou bytost a večerních pohledech k severu nechat zvolna se rozplynout. (08.03.2008)

Citlivé a příjemné romantické drama. Tom toho v životě hodně prožil a bohužel více zlého než dobrého. Deprese řeší kouřením a pitím. Stejně tak jeho sestra Savannah prožila hodně krušných chvil a pokusila se o sebevraždu. A právě Tom pomáhá psychiatričce Susan svoji sestru léčit. Nick Nolte je v roli Toma výborný a přesvědčivý a jeho vyprávění za pomocí flashbacků je vážně silné a dojímavé. Barbra Streisandová se na postu režie i v roli Susan snažila a odvedla dobré herectví. Snad jedinou vadou na kráse tohoto filmu je vzniknuvší milostný vztah mezi Susan a Tomem. Připadá mi to jako velký útok na divákovy city. Kdyby film byl založen pouze a jen na Tomově vyprávění o neradostné minulosti za pomocí flashbacků byla by to silná a dojemná podívaná na jasných pět hvězdiček. Takto je můj celkový dojem na dobré čtyři hvězdičky. (08.04.2006)

Pán přílivu zažil, jaké to je, když jeden přestane být pánem toho, co se děje s ním a jeho životem a nebyl by se z toho vybabral, kdyby osud jednoho dne nepřestalo bavit hrát s ním bojovou hru a neposlal mu do cesty cílevědomou raketu s velkým nosem a diplomem z psychiatrie. Zručně napsaný, natočený i zahraný příběh o léčbě dávných traumat pomocí terapie trpělivostí a láskou. Ale že bych to musela vidět dvakrát… (23.12.2015)