Pán přílivu

Miluju filmy, které dokážou vzbudit opravdové emoce... a že jich je čím dál míň. Ovšem tenhle příběh, ať už v dramatické nebo romantické rovině, vás jimi zaplaví. Barbra jako vždy před kamerou skvostná a i na režisérském štokrli sedí jako velká dáma. Nick Nolte si nejcennější filmovou sošku převzal zcela zaslouženě, luxusní výkon. A prostě luxusní biják! (09.07.2019)

Film, z ktorého cítiť poctivú a veľmi tvrdú prácu pani režisérky. Zároveň mám však dojem, že sa nedokázala vyhnúť typickej ženskej predstave o romantike, citovej nátlakovosti a účelovej sentimentalite. Prvá polovica a i kúsok ďalej bola výborná, človek čaká aké rodinné tajomstvo to z Toma vypadne a musím uznať, že to nebolo najhoršie. Tiež scenár okolo toho a skladba deja ušli a celkom ma aj zaujali. Koniec však už srší trápnosťou a presladenou romancou, až takou, že sa mi chcelo od toho odvracať oči, cítil som sa trápne aj za nich. Niekedy je menej viac, ale aj napriek tomu hodnotím snímok ako nadpriemerný. 70/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (17.01.2016)

Velmi působivý film o skrytých a utajovaných zážitcích z dětství, které mohou ovlivnit celý náš život. Barbra Streisand zvládla obě role (jak za kamerou, tak před ní) bravurně. Na mou osobu tenhle film působí opravdu silně a přiznám se, že nevím přesně čím. Mám ale rád filmy, které dokáží tenhle příjemný pocit u závěrečných titulků navodit, takže mohu jen doporučit. (03.03.2003)

Přeslazené okamžiky a dialogy? Nejspíš jo. A co jiného je život než nejpokleslejší brak, nejnevkusnější kýč a nepřetržitá řada oslími můstky spojených nejneuvěřitelnějších náhod, za jaké by obecenstvo vypískalo i scénáristu venezuelského seriálu? Jediný rozdíl mezi Pánem přílivu a realitou vidím v tom, že na chlapy jako Nick Nolte narazíte vzácněji než na garnáta v kanále a na lásku jak trám jakbysmet. Tak si jich važme a litujme každého, kdo nikdy v životě nevyslovil ty přeslazené, kýčovité a patetické věty a nemyslel je smrtelně vážně. (07.12.2008)

Film pro zeny. Takovy to pitvani nitra a vzpominek a stourani v rane porad dokola a do toho nova laska a pak zase trauma z detstvi. Je to pekne natoceny, ale tak od desate minuty je zrejme jak to cele skonci a kde je ten pes vlastne zakopany. Neni to v zadnem pripade Woodyho styl, spis bych to prirovnal k Irvingovym romanum. (26.02.2024)