Lekce Faust

Takze nezdielam nadsenie s ostatnymi mentalmi ohladom tohoto "skvostu ceskoslovenskej kynemtagorafie", lebo uz dlhodobo tvrdim : Najlepsie diela cs kynemtagorafie vznikali predsa v 60. rokoch 20. storocia. Svankmajer sa rozumie rezii, to som nikdy nepopieral, ale na mna je rezia a cely film az prilis surrealisticky. A viem, ze nemam rad Petra Cepeka / Vesnicko ma Strediskova/. Sranda, ze staci zmenit v priezvisku Cepek len jedine pismeno - a K. Capka uz maximalne uznavam/. 50 % (13.01.2015)

Spolu se Šílením nejlepší Švankmajer. Téměř beze slova propluje jako bezmocná loutka geniální Petr Čepek v jedné ze svých posledních rolí výtvarně geniální surrealistickou verzí faustovské legendy, posazenou do moderního světa, a znovu tím dokazuje, že jestli může být česká kinematografie na někoho hrdá, tak je to právě Švankmajer. (17.09.2008)

Forma zhltla obsah. Tu sa jasne ukazuje, že čo do nápaditosti a originálnosti je Švankmajer umelec par excellance, ale ukuť z toho nejaký príbeh, je očividne nad jeho sily. Sám o sebe hovorí, že nie je režisér a asi tomu tak bude. Fausta mám rád a chýba mi veľmi nejaké parádne spracovanie, aj ked Sokurov ho spravil viac než dobre. Pre mňa nezaujímavé, príliš absurdné a vďaka tej rádoby stare čestine aj neznesiteľné. Ale ako experiment to oceňujem. Len sa mi potvrdzuje, že Švankmajer nie je niekto, koho tvorba by ma zaujímala a zaujala. Čo aj čakám od niekoho, kto obsadzuje divný ksicht Krausa. (04.11.2014)

Švankmajer dokáže pointu svého Fausta shrnout do krátkého odstavečku textu. To je jen ukázka toho, že coby surrealista je dost nedůsledný. Pochybuji, že by Lynch nebo Bunuel podobně snadno shrnuli vlastní slavná díla - ať už protože by nechtěli, nebo protože by nemohli. Neříkám, že mi to nějak vadí. Zvlášť ne u Lekce Faust, která nepochybně má hloubku. I když ta hloubka není surrealistická a stejnou hloubku by mohl mít i klasický film - všechny ty hrátky speciálních efektů jsou jen oživení. Ale určitě nápadité a zajímavé oživení. (12.01.2014)

Vrstvení krásných nesmyslů, jak to uměl jen Švankmajer. Na můj vkus by to sice mohlo být klidně kratší, a asi by se mi to víc líbilo, kdyby se to více drželo Goetheho, ale to jsou jen čistě osobní dojmy. Bavily mě tam ty záběry dobové Prahy, jakož i výskyt mladého Krause a herecký výkon Petra Čepka, který pak bohužel předčasně zemřel, je ho škoda, byl to úžasný herec. U mnoha scén jsem si říkal, že muselo být strašně pracné to natočit, možná o to víc obdivuji nasazení celého štábu, protože podle mě nejspíš jen samotný Švankmajer věděl, co chtěl tímto filmem říci; tento dojem mám ostatně z většiny jeho filmů, že tam vše má své místo a nic tam není náhodné, ale přitom to dokonale vzdoruje nějakým pokusům o interpretaci. A tak tam podle mě každý může vidět něco jiného, a i v tom je to hezké a zajímavé. Není u nás druhého tvůrce, jako je Švankmajer, a osobně shledávám tuto kombinaci hraného, animovaného a loutkového filmu jako zcela neodolatelnou, spousta nápadů v tom filmu je prostě kouzelná, a ten film tolik překypuje tvůrčí invencí, až se mezi dobovou produkcí tyčí jako solitér, který dalece překonal břehy provinčního rybníčku a směle by se mohl pouštět kdekoli na světě, což bych mu jen přál. (01.05.2011)