Lekce Faust

Nemám ráda loutky, nebaví mě, nudí mě, nezajímají mě. Snesu jen Hurvínka a jeho čtyři kolegy. Možná proto jsem se při loutkových sekvencích nudila a měla jsem pocit, že film vypadl z tempa i kvality. A popravdě řečeno jsem ani nepochopila důvod začlenění loutek. Ještě méně jsou mi jasné časté záběry na ruce vodičů. Ale dosti hany. Čepek. Tím je řečeno vše. Podmanivý, uhrančivý, fantastický Čepek. Jeho výkon patří do zlatého fondu kinematografie, nejen té české. Nemám slov pro jeho hraní beze slov. (16.11.2012)

Jan Švankmajer opět dokazuje, že se vymyká standardům nejen českého, ale i světového filmu, protože jeho tvorba je opravdu komplikovaná a originální, to dokonale dokazuje právě Lekce Faust. Kombinace hraných pasáží s loutkovými a stop-motion animací zde působí na diváka opravdu silným způsobem, ať už v démonických zaříkávacích pasážích nebo groteskní souloži s loutkovým čertem. Jak už je zvykem, tak po technické stránce opět není co vytýkat, no, a herectví Petra Čepka nezbývá než glorifikovat, protože si touto rolí postavil další z velkých pomníků. A aby divák pronikl do hloubky filmu, je třeba mnoho zhlédnutí a při každém objeví něco nového, další smysl Fausta Švankajerova i Goehtova. (20.07.2010)

Petr Čepek vtažen a pohlcen faustovským loutkovým larpem za přihlížení potměšilého Krause. Nejsem z toho moudrý, ale prostě se mi líbí Švankmajerova imaginace a fascinace loutkami a to, jak mísí vysoké s nízkým – začíná to už od míchání textu z Goethova Fausta s tím z komického podání pimprlovým divadlem ala Matěj Kopecký a pokračuje přes slepičince, lemtání lahvového piva vzdělancem doktorem Faustem až po baletky při polních pracích vystavené chlípným pohledům traktoristy – a do toho samozřejmě andělé, ďáblové, pokušení a strašný zmatek žít a být… (22.08.2020)

Forma zhltla obsah. Tu sa jasne ukazuje, že čo do nápaditosti a originálnosti je Švankmajer umelec par excellance, ale ukuť z toho nejaký príbeh, je očividne nad jeho sily. Sám o sebe hovorí, že nie je režisér a asi tomu tak bude. Fausta mám rád a chýba mi veľmi nejaké parádne spracovanie, aj ked Sokurov ho spravil viac než dobre. Pre mňa nezaujímavé, príliš absurdné a vďaka tej rádoby stare čestine aj neznesiteľné. Ale ako experiment to oceňujem. Len sa mi potvrdzuje, že Švankmajer nie je niekto, koho tvorba by ma zaujímala a zaujala. Čo aj čakám od niekoho, kto obsadzuje divný ksicht Krausa. (04.11.2014)

Loutkové divadlo podle Švankmajera. Délka celovečerního filmu je pro surrealismus ubíjející, nápady se po čase začínají opakovat a na řadu přichází únava. Opakem k tomuto filmy jsou režisérovy krátkometrážní snímky ("Tma/Světlo/Tma", "Možnosti dialogu", "Jídlo"...), mnohé z nich totiž patří vůbec k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie stvořila. 6/10 (09.10.2010)