Hra s kameny

Málo destrukce a drcení = nízké hodnocení... :-) Švankmajer už v tomto ranném dílku nastiňuje své nápady, které se proplétají celou jeho tvorbou (viz např. tvář ze štěrku, které se z úst vynoří jiná tvář, nebo neustálé opakování téměř téhož). Já osobně oceňuji to bezpochyby dlouhé hraní si s kamínky. (02.02.2007)

Sem tam je v tomhle snímku zajímavá animace a z těch kamenů jsou vytvářeny skutečně pěkné obrazy, ale ani to nic nemění na tom, že tohle prostě nejsou snímky, které by byly schopné mě čímkoli oslovit. A tak jsem se podíval, viděl jsem, ale určitě jsem neměl pocit vítězství. Snad mě některý další Švankmajerův kus zasáhne. (06.03.2015)

Rozverná švankmajerovská hříčka. Byly jednou jedny hodiny. Ale nebyly to ledajaké hodiny. Byly to kouzelné hodiny. Místo kukačky a jejího časového ohlášení se vždy v celou objevila hromada kamenů. Kdo ví, kde se vzala... Srdce každého mineraloga by zcela jistě zaplesalo, pro mě ale kámen jako kámen. Dostat křemenem po hlavě by bolelo určitě úplně stejně jako třeba žulou nebo pískovcem. (06.10.2007)

Nerad bych se Mistra dotkl, ale víte, co mi to připomínalo? Takové ty čistě vizuální programy pro malinké děti na dětských TV kanálech. Pravda, dneska to je čistý digitál, tehdy to byla stará dobrá ruční práce a Švankmajer si s tím, obzvláště v posledních minutách filmu, musel vyhrát dost razantně, ale možná kdyby to bylo o něco kratší, tak by to tak nenudilo. (13.10.2014)

Trochu zapojím onu fantazijní realitu, tak jak nás učí vnímat svět pan Švankmajer, a představím si, jak asi došel k námětu. No, posbíráme pár kamenů, hodiny, které si musí občas ulevit, a uděláme z toho nějakou vyšší metaforu. A hudební doprovod? No třeba, dětská ukolébavka. Jan Švankmajer si již ve svém třetím počinu hraje a přitom diktuje i ukazuje, jak se to má dělat. (22.07.2013)