Kostnice

Tak tohle je jedna z nejlepších a nejvtipnějších švankmajerovin. Poprve jsem viděla Kostnici před rokem 1968, tedy dávno před tím, než jsem tušila, kdo je Švankmajer. Promítali ji, jako předfilm před ani nevím jakým filmem a tehdy jsem poprve v životě zažila, že celé kino Orlík nahlas řvalo smíchy nad výkladem paní průvodkyně (která byla údajně hlavní inspirací pro natočení tohoto filmu) (02.03.2016)

Jako video je to rozhodně zajímavé – nikdy jsem tam nebyl (alespoň inspirace se zas podívat na nějaké zajímavé místo v naší republice), ale já dávám přednost „klasické“ tvorbě Jana Švankmajera. Ten lehce morbidní komentář průvodkyně byl až směšný a já bych odtud asi odešel holý jak kostelní myš – se všema těma pokutama (fixou či propiskou bych tam nic nečmáral, ale tak šáhl bych si…). Opravdová raritka a těch kostí a lebek – no některé věci jsou z tama vážně pozoruhodné. (18.02.2020)

"Kostnica" - latinsky osárium, alebo karnárium, taktiež karner nazývaná... Jednou z najznámejších stavieb tohto typu vo svete je kostnica v Kutnej Hore. Bola dokončená v roku 1870 majstrom Františkom Rintom z českej Skalice. Použil na jej realizáciu viac ako päťdesiat tisíc ľudských kostier, ktoré prevažne pochádzajú z obdobia okolo roku 1318, kedy tam vrcholila epidémia čierneho moru. Zhruba o sto rokov neskôr natočil Jan Švankmajer o tomto bizarnom objekte krátky čiernobielý atmosferický dokument. Nie je to špatné. No od človeka, ktorý bol priekopníkom horrorovej kinematografie v socialistickom československu, by som čakal predsa len o niečo viacej. ** (11.09.2011)

Jiný Švankmajer, ale stejně fascinující. Postrádá to typické znaky jeho krátkometrážních snímků. Může to souviset i s dobou vzniku, kdy musely být tlaky zvenčí ještě enormnější než dřív a Švankmajer se musel aspoň naoko přizpůsobit. Jen naoko. To, co se na první pohled zdá jako nezáživný vzdělávací dokument, tudíž z politického hlediska bezpečný, se mění na neradostné svědectví doby. Každá z obou verzí je působivá jinak. Hororová verze s hudbou Zdeňka Lišky mi sedla míň, na můj vkus to bylo už dost silný kafe. Pětihvězdičková je verze s výkladem průvodkyně, která k mrazivé atmosféře přidává černý humor par excellence ("Prosímvás kdo sáhne na kost, dostane padesát korun pokuty."), a dodává dokumentu v dobrém i horším smyslu slova lidský rozměr. (03.09.2013)

Viděl jsem verzi s úvodním komentářem a hudbou. Tentokrát Švankmajer slíznul smetanu za nic. Kostnice je sama o sobě naprosto mrazivé atmosferické místo. Takže 3 hvězdičky za morbidní formu umění, ale ne za režii. Možná bych hodnotil jinak znát původní zvukový doprovod, ale i kdybych ho ted měl k dispozici tak si Kostnici už stejně znova nepustím. (23.11.2006)