Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (189)
řekla Alenka.....řekla Alenka.....řekla Alenka.....a tak ďalej. Bez tejto formulky by bol pre mňa film omnoho znesiteľnejším. Variácia na americkú Alenku je maximálne originálna a surrealistická, Švankmajer je najvýraznejší tunajší tvorca, o tom niet pochýb, ale napriek tomu som z jeho svojskej adaptácie nebol nadšený. Proste som sa nebavil tak, ako som predpokladal. Inak všetka česť, svetoznámosť tohto filmu plne chápem. ()
Režisér nás vtáhne do svého světa a téměř geniálním způsobem, tak máme šanci sledovat Alenčiny trampoty napříč neznámou a těžko uvěřitelnou krajinou. V určitých pasážích jsem se však neskutečně nudil a když jsem neustále slyšel "říká bílý králík" začal jsem být na tuto postavu přímo alergický. Po vizuální stránce, hudebním doprovodu a kameře nemám toho moc co bych mohl vytknout, ale tempo příběhu bylo místy opravdu hodně pomalé až jsem málem usnul a unudil se k smrti. ()
Viděl jsem několik verzí Alenky, a neberu-li v úvahu verze natočené v počátcích kinematografie, které jsou spíše raritou (i když verze z r. 1903 má své kouzlo) a pak verzi pornografickou (kde jde přece jen o trochu jiný pohádkový žánr) je tato Švankmajerova verze tou, která se dmsn nejvíce blíži duchu originálu, té směsici logiky, trhlosti a fantazie, a vůbec zde nevadí, že děj je zde sledován jen volně. Ostatní verze jsou v různé míře přislazené, sentimentální, komerční, kýčovité a dětinské (což nemá s dětstvím mnoho společného). ---- Dodatek z 10. 4. 2016. Verze Alenky z r. 1966 mi připadá velmi blízká originálu a je jistě tak kvalitní jak tato Švankmajerova. ()
S Alenkou mám nějaký problém. Zatím žádná její adaptace se mi moc nelíbila. Švankmajerův film je sice oslavou bezmezné imaginace a jednotlivé scény jsou výborné. Jenže naprostá bezdějovost a pocit, že naprosto nezáleží, v jakém pořadí jsou scény řazeny, způsobil, že jsem se ke konci začal nudit. Chtělo by to na DVD a pustit si z toho náhodně jen jednu dvě kapitoly... jako celek mě to nepřesvědčilo (70%). ()
Alenko, Alenko nepapej ty koláčky, budou se ti po nich dít divné věci. Podívej se na Švankmajera, ten jich snědl nejmíň kýbl a najednou před ním utíkaly a štěkaly i kosti od oběda. A on je pak natočil jako své sureálné halucinace o dětské knížce o zlobivých dětech. Chvilku se u toho smál a chvilku spal, pak koulel očima a točil se dokola. Když se potom probudil, jistojistě se šibalsky usmál, nechápavě zakroutil hlavou a šel si dát další nášup. 8/10 ()
Galerie (72)
Photo © First Run Features
Zajímavosti (25)
- Pokaždé, když se Alenka (Kristýna Kohoutová) pokouší otevřít šuplík stolu, tak se rukojeť ulomí. (noelcoward73)
- Postavu zajíce březňáka vytvořila Eva Švankmajerová podle rozbité hračky svého syna. (Facillitant)
- Krátce po dokončení filmu Jan Švankmajer uvedl: „moje Alenka možná není adaptací té Carrollovy, je to její interpretace utkaná z mého vlastního dětství se všemi jeho zvláštními obsesemi a úzkostmi.“ (Facillitant)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama