Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (189)
Tak na takéto umenie som už asi primálo intelektuál... Explózia fantázie, skvelé "animácie", štylizácia hororových scén... len mi to prišlo PRÍLIŠ DLHÉ. Ako krátkometrážny filmík, by to bola bomba. Už v polke filmu si divák zvykne na obrazovú výtvarnosť a ďaľšie Švankmajerove hračičky už neprinášajú prekvapenie. Pri Alenkinej návšteve klobučníka som si teda riadne zazíval (aj keď autor zrejme scénou chcel niečo dôležité povedať). Napriek značnej morbídnosti, je to výnimočný film... A byť výnimočný je niekedy to najťažšie... ()
Můj druhý viděný Švankmajer a musím říct, že jsem hrdý, že náš stát se může chlubit takovýmto osobitým tvůrcem světového významu. Něco z Alenky vypráví příběh Alenky z říše divů trochu jiným způsobem. Dětský pohled střetávající se s realitou snu. A musím se přiznat, že jsem se toho trochu obával a z počátku se i nejistě ošíval a říkal si jak vydržet tohle skoro hodinu a půl. Poté se mi nejspíše podařilo naladit na tu správnou vlnu a film jsem si neskutečně užil. Dětská představivost je nádherná věc a tohle zobrazuje naprosto skvělým způsobem. Dokonce balancuji s myšlenkou, že tahle Alenka je tou lepší s porovnáním s Timem Burtonem. Tahle myšlenka se ve mě zrodila hlavně pár dní po shlédnutí, kdy na snímek musím čas od času myslet. Myslím si že pravdivost tvrzení mi ukáže třeba někdy následné opakované shlédnutí. (Ovšem to mě v nejbližší době jistě nečeká). Proč tedy nakonec jen za 4? Nejspíše proto, že prvních 20 minut nebylo ideálních a ne úplně jsem si tento snímek užíval. Opakované shlédnutí jistě ukáže víc. 80% zatím. ()
Ve své době byl pro mě tenhle film něco jako zjevení. Díky němu jsem se stal, když už to vypadalo, že konečně dospěju, zase zasněným dítětem a k nelibosti všech v mém okolí už mi to zůstalo... Objevil jsem díky němu tvorbu Jana Švankmajera a stal jsem se jeho velkým fanouškem. V tomhle snímku Švankmajer zúročil předchozí dvě desetiletí své výtvarné práce i zkušenosti ze svých ranných krátkometrážních filmů. Je to surrealismus v té nejčistší podobě, kdy nejde ani tak o příběh, jako spíš o tu smršť výtvarných instalací, artefaktů a nápadů, stejně jako o avantgardní animaci, která posouvala hranice dosud známého a možného. Nejvíc na mě zapůsobila jízda výtahem, který míjí podlaží zaplněná spoustou roztodivných živočichů a rostlin, které Švankmajer stvořil. Vymyslel celý alternativní svět a staré obrázky z Brehmova Života zvířat a encyklopedií 19. století využil jako východisko pro stvoření havěti, která jakoby vypadla z nějakého fantasy světa. Na filmu se po výtvarné stránce podílela i Švankmajerova manželka Eva. Celkový dojem: 100 %. Viděl jsem dodneška čtyři další verze Alenky, ale žádná se Švankmajerově ani vzdáleně nepřiblížila... ()
Moje vůbec první setkání s tvorbou pana Švankmajera. Nemůžu říct, že jsem nebyla malinko vyděšená, ale nakonec ve mně zvítězil smysl pro 'divnost' a jakousi hravou zvrácenost, kterou byl celý Alenčin příběh prosycen. Asi mi bude chvilku trvat, než se odhodlám pustit si to znovu, ale rozhodně bych Něco z Alenky zařadila do nejzajímavějších filmů, které jsem kdy shlédla. Nemůžu než doporučit podobně 'zvráceným' divákům, jako jsem já. ()
Švankmajerův surrealismem pokřivený pohled na klasické dílo Lewise Carrola se ukázal jako ten nejlepší z možných. Geniální dokonalost po všech stránkách, která u nás zůstane pravděpodobně již navždy hrubě nedoceněna, zatímco za hranicemi, a obvzláště v Japonsku, ji div že do nebes nevyzdvihují. Vyzdvihovali by ji tam však zcela právem, jelikož tohle je nejlepší Švankmajerův počin. Pět * již jen za nezapomenutelného králíka. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (25)
- Snímek se natáčel v ateliéru v Nerudově ul. 27, kde později vznikla i značná část dalších Švankmajerových filmů (Mužné hry – 1988, Another Kind of Love – 1988, Tma-světlo-tma, Konec stalinismu v Čechách – 1990, Jídlo – 1992, Lekce Faust – 1994). (Facillitant)
- Aby Švankmajer posílil subjektivní, osobní stránku Alenčina snu, rozhodl se, že příběh bude vyprávět sama Alenka (Kristýna Kohoutová), jež svým hlasem ztělesňuje a oživuje všechny postavy příběhu. Pro zdůraznění její nadvlády nad příběhem se záběr na dívčiny rty pravidelně opakuje. (Facillitant)
- Film je zcela bez hudby, která je podle Jana Švankmajera „uměním, které ubírá na reálnosti“. (Facillitant)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama