Otesánek

Tak nevím z čeho mi bylo ve filmu víc mdlo. Jestli z večeře anebo z Otesánkových vražd J. U Švankmajera si vážím toho, jak krásně využívá loutky. Netradiční podání jinak klasické pohádky mě opravdu vzalo. Kamera byla také skvělá a záběry – střihy na pohybující se jídlo jsou opravdu zajímavé a celému filmu dodávají šmrnc a zdůrazňují tak absurditu celého příběhu. (20.08.2006)

No tedy páni. To bylo tak dokonalé dílo až se mi samou dokonalostí vůbec nelíbilo(lehká ironie). Tedy vůbec říct nemohu, to bych zase přeháněl, ale o udělení českého lva by se dalo minimálně výrazně diskutovat. Z filmu je cítit výrazná myšlenka, či poselství, ale jenom za tohle se přece ceny nedávají. Zajímavá až velmi zajímavá práce s kamerou sehrála ve filmu roli tak výraznou, že jsem pouze s menším znechucením film dokoukal. Nad zvolenými herci se příliš nerozplývám, ale myslím, že pro napsané role byli volbou optimální. Velmi výrazně mi vadily často opakované scény, či scény vysvětlovací, které se příliš přespříliš snažily i těm pomaleji chápajícím divákům zajistit, aby náhodou o něco nepřišli. Jejich častý výskyt a s tím spojenou celkovou stopáž si jinak odůvodnit nedovedu. A kvalitě scén animovaných raději nehovořit, a to se nejedná o rok, který by neměl dostupné prostředky. Komedie? Z mého pohledu nulová, pan Švankmajer má zcela rozdílný smysl pro humor než je ten můj. Drama? Možná do doby než nám pařez obživnul, pak film nabral absurdní rozměry. Jo a otevřený závěr, kdy se tetička rozhodne vzít spravedlnost do vlastní motyky je vyústěním logickým a jediným možným, takže fajn. Dávám *. Ve filmu neshledávám nic geniálního a ani nic divácky atraktivního, přesto myšlenkou není úplně blbým. (06.11.2011)

Asi nejslabší Švankmajerův film. To však neznamená, že jde o špatné dílo. Z hlediska tuzemské kinematografie jde stále o nadprůměr ve všech jeho vrstvách. Otesánek je, co se umělecké stránky týče, asi tím nejvšednějším filmem od tohoto tvůrce. Nicméně herecké výkony jsou skvělé naprosto u všech postav. Pár nelogických rozhodnutí se také najde (u Švankmajera to však beru), co ale mi vadilo nejvíce je samotná délka filmu. Těch 125 minut je prostě moc. Na poli 90 minut bych ho hodnotil stejně jako Šílení, ale v této podobě se druhá polovina strašně vleče. A právě díky ní uděluji "jen" 65%. (16.02.2012)

Jednoznačně nejsrozumitělnější a divácky nejpřístupnější (tydy je to diskutabilní) film Jana Švankmajera. Kde ubral na absurditě (i když té je tu stále dost), tam přidal prostoru hercům, kteří se svých rolí zhostilí skvěle, a to včetně Kristíny Adamcové, jejíž postava mě v první polovině několikrát přinutila k záchvatu smíchu. Ale ten se dostavil i při několika dalších absurdních a dost černěhumorných scénách... a takové já mám moc rád. Je sice pravda, že filmu by prospělo nějaké to zkrácení, aby byl trochu intenzivnější, ale i tak poskytuje dostatek zábavy a i zamyšlení. Mimochodem pan Žlábek je král:-p (31.03.2011)

Konečně jsem měl tu čest s Janem Švankmajerem, jehož tvorba mě nijak nevábí, ale uznávám jeho osobitý styl. K Otesánkovi můžu napsat jediné, je to taková hororová pohádka pro dospělé. Koukat se na to dá a dokonce jsem to chtěl dokoukat až do konce i přes pokročilou noční hodinu. Svým způsobem to svou absudrností baví a celkové ztvárnění oblíbené pohádky, zasazené do běžného života v jednom činžáku na konci 90. let, působí dost zvláštně a raritně. Takový asi umí být Jan Švankmajer, úplně jiný než ostatní. Nezapadající do žádné škatulky, originál, který to u té velké většiny nikdy nemá lehké. Oceňuji akademii, že se nebála dát Otesánkovi Českého lva. Teď by se to jistě nestalo. (10.09.2022)