Otesánek

Na tenhle "film" jsem se docela těšil. Vypravili sme se na něj tehdy s celou třídou naší školy v né zrovna velkém očekávání. Ovšem to, co se rozpoutalo na filmovém plátně asi nebudu moci ještě do konce života vstřebat. Nechutné až kýčovité záběry se ve filmu střídají jako na běžícím páse. Chvílemi sem nevěděl jestli mam jít na záchod, předstírat srdeční koma, nebo si jen zakrýt oči a zacpat uši. Film doporučuji shlédnout jen na vlastní nebezpečí těm, kdo mají silnou vůli, žaludek a v lásce filmy od Uwe Bolla. Resumé: Absolutní SHIT, podle mne je to NEJHORŠÍ film všech dob. Kdyby bylo možné dát záporné hodnocení, tak já dám to nejzápornější. Fuj, fuj, fuj... (02.01.2006)

SPOILERY; Jan Švankmajer vidí ve filmu čisté umění, způsob vyjádření, stejně jako malíř, sochař nebo podobní umělci. Proto se můžeme spolehnou na to, že každý jeho film bude kus pořádného, poctivého filmařského kumštu. Přesně, jako zde. Nenatočíme film o klasické české pohádce Otesánek? Proč ne? Odpověděl naštěstí pan Švankmajer. Nevím, kdo jiný by měl toto zpracovat. Karel a Boženka Horákovi mají opravdu špatnou diagnózu, co se týká plodnosti. Idiopatická sterilita a totální aspermie = naprosto zoufalý případ. Tato zoufalost dovede Karla k humorně myšlence, vyřezat svojí ženě dítě z pařezu. Nevinná legrácka se ovšem zvrtne do nevídaných a hrůzných rozměrů, které dokáže odhadovat, pomocí pohádkové knížky, velice bystrá a inteligentní Alžbětka. Ta se také nakonec ujme malého dřevěného zabijáčka, poté co ho jeho zoufalí "rodiče" zavřou do bedny ve sklepě. Otík má stále hlad, a proto Alžbětka svým dětským rozumem nechá rozhodnout osud. Co, nebo spíš koho, Otík sežere. Klasická poctivá práce pana Švankmajera. (26.06.2012)

jed´ jsem, sněd´ jsem: kaši z tradičních švankmajerovských triků, ucháč úchylnosti, pecen herecké vypečenosti (nejen) mámy a táty, děvečku v krátké sukýnce, perverznost přestárlého prasete, lehce přestřelenou stopáž a trakař originality v rámci českého filmu. prostě kontroverzně vytesaných 70%. (22.09.2010)

nostalgické 4* Švankmajer je můj oblíbený režisér a mám zhlédnutou jeho celou filmografii a snad žádnému bych nemohl dát pod 3 hvězdičky. Tento patří k jeho průměru. Není tu sice nic nečekaného, co bych od něj neznal, ale převedení klasické pohádky do běžného života se mu povedlo. Takže kdo má rád absurdno a rád se bojí, tak si může dát Otesánka k večeři a třeba se nám všem společně podaří dostat celkové hodnocení do červených čísel :-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (18.02.2018)

"Já jsem totiž strašně posesivní!" Pro lidi co ocení absudrní humor jde o jeden z nejzábavnějších (a zároveň nepochopitelně přehlížených) filmů co u nás po revoluci vznikl. Styl humoru zde velmi dobře sedí k psychologicko-hororovému ději, který naštěstí není rozmělněn v nějakou samoúčelnou bizarnost a má pevnou strukturu. Otesánek působí, jakoby byl natočen o tak sedm, osm lete dříve, což ale ničemu nevadí. Jde o jeden z mála porevolučních českých filmů, který zachycuje atmosféru doby, i když mírně jiné než jeho vzniku. Klobouk dolu před Pavlem Novým a jeho schopností zasmát se sám sobě, Švankmajer zde výborně využívá komičnost jeho přirozeného stylu herectví v kontextu jeho dřívějších rolí lidových štramáků. Jan Hertl exceluje jako normální člověk, který si celou dobu silně uvědomuje nenormálnost nastálé situace a zároveň je tlačen ji řešit. Do živého pak tne Veronika Žilková, jelikož její mateřská obětavost není oproti dnes běžné až tolik přepálená (do nějaké karikuující roviny), přesto jasně vyvstává její negativní rozměr. Kristína Adamcová do filmu pasuje naprosto přesně a pan Žlábek rulez! (15.10.2021)