Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Krátkometrážní prvotina mistra Švankmajera je kombinací divadla masek a tzv. černého divadla. Už zde dává autor najevo svou stěžejní tematiku, která se v jeho další tvorbě různě obměňuje: dialog, resp. konflikt dvou postav, který vyústí v jejich vzájemnou destrukci. Pan Edgar a pan Schwarzewald se navzájem snaží trumfnout, a to pomocí stále podivnějších rekvizit. Princip oko za oko v jinak "běžném" rozhovoru dvou podobných bytostí předvádí Švankmajer na bizarní situaci dvou kouzelníků. Osobitě. (03.03.2009)

Prvý krátkometrážny film môjho najobľúbenejšieho ČeskoSlovenského experimentátora, Jana Švankmajera. už jeho prvotina srší síte dávky originálnych, experimentálnych nápadov a je nabitá širokou škálou abstraktných entít. Dvaja kúzelníci Edgar a Schwarcewalld sa predvádzajú v trikoch ktoré ovládajú, a sú to rozhodne zaujímavé kúsky. Dvaja rivali sa však akosi nepohodnú a nakoniec sa doslova roztrhajú na kúsky. Clay-motion, s čím sa Švankmajer preslávil, je tu pomenej ale zato to je natočené zaujímavou technikou v ktorej herci za čiernym plátnom prevracajú objekty, že to vyzerá tak akoby sa hýbali sami od seba. Neviem ako sa volá tá technika ale je to dobré. (19.11.2015)

Svojrázna a rozpoznateľná poetika Jana Švankmajera v je patrná už z jeho raného filmu (každý z nich je pre mňa samostatným zážitkom). Tu si dvaja páni navzájom predvádzajú čím ďalej tým viac fantastickejšie a šialenejšie triky - vyberajú si husle z hlavy, klonujú sa a podobne. Spočiatku si tlieskajú, neskôr nie. Kam až povedie ich vzájomné predvádzanie sa ? (24.10.2004)

Pokud se nepletu, je tohle moje první setkání se Švankmajerem, což je v téměř třiceti trochu smutné, na druhou stranu já měl dlouhé období, kdy mě česká tvorba vůbec nezajímala. Popravdě, kdybych tohle viděl dřív, tak ani nemám důvod, abych ve Švankmajerovi pokračoval. Animace není nijak zajímavá, nápady také ne. (05.03.2015)

Vůbec první Švankmajerův počin nebyl vůbec špatný. Na rok 1964 určitě ne. Vystoupení dvou loutkových umělců – kouzelníků mě určitě zaujalo, stejně jako jejich soupeření – hašteření až do totálního roztrhání těla. Žonglování ala matrjoška, housle, levitující židle, sílící třepání rukou – všechno bylo v pohodě – nápaditost tomu rozhodně nechyběla… (19.02.2020)