Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Jedenásť minútový krátkometrážny snímok "Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara" je filmovým debutom režiséra Jána Švankmajera. Natočil ho v roku 1964, keď mal tridsať rokov. Jasne ním vymädzil rukopis svojich ďalších filmových diel. Do určitej miery je to zaujímavé, ale predovšetkým je to bizarné a dekadentné. Ja som nikdy neprapadol podivnému štýlu jeho tvorby, ktorú mnohí pseudo intelektuáli, študovaní kunsthistorici a moderní hipsteri tak obdivujú a glorifikujú. ** (08.12.2018)

Pokud se nepletu, je tohle moje první setkání se Švankmajerem, což je v téměř třiceti trochu smutné, na druhou stranu já měl dlouhé období, kdy mě česká tvorba vůbec nezajímala. Popravdě, kdybych tohle viděl dřív, tak ani nemám důvod, abych ve Švankmajerovi pokračoval. Animace není nijak zajímavá, nápady také ne. (05.03.2015)

První animovaný snímek Jana Švankmajera a hned taková pecka! Jak úvodní titulky (třeba kdo se na filmu podílel je napsáno křídou na botě Juraje Herze, který se tam jen mihne v této roličce), nebo přes výraznou a už jasnou stylizaci Švankmajerova střihu. A souznění s hudbou Zdeňka Šikoly, bez které by to vůbec nemohlo fungovat. A všudepřítomný brouk. Švanky odstartoval svoji kariéru hodně zostra! (12.07.2016)

Vůbec první Švankmajerův počin nebyl vůbec špatný. Na rok 1964 určitě ne. Vystoupení dvou loutkových umělců – kouzelníků mě určitě zaujalo, stejně jako jejich soupeření – hašteření až do totálního roztrhání těla. Žonglování ala matrjoška, housle, levitující židle, sílící třepání rukou – všechno bylo v pohodě – nápaditost tomu rozhodně nechyběla… (19.02.2020)

Celkem solidně ujetý film. Naštěstí ho doprovází dobře vybrané zvuky, takže ty scény nevypadají tak hororově. Hlavně kdy si třásli rukama mě to rozesmálo, protože mě bylo jasný, že to asi bylo nepřátelské mačkání ruky - tedy pokud se měli předhánět.. ----- Není to špatné, ale chce to nadhled při sledování. (28.12.2016)