Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara

Jako prvotina je to určitě dobré, navíc Švankmajer využil zkušenost s herci s nasazenými loutkovými hlavami o pár let později ve skvostném loutkářském dílku Don Šajn, ale jinak je to jen stín toho, co Šmankmajer předvedl v budoucnu a docela rád bych viděl téma "souboj kouzelníků" jak by ho tvůrce zpracoval třebas o dvacet let později, tady je totiž tenhle nápad trestuhodně nevyužitý a dali by se vymyslet desítky věcí imaginativnějších, magičtějších a všeobecně víc se hodících, potenciál je tu totiž nevyužit a počet úsměvně magořivých scén je na nule. (31.07.2014)

Jedenásť minútový krátkometrážny snímok "Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara" je filmovým debutom režiséra Jána Švankmajera. Natočil ho v roku 1964, keď mal tridsať rokov. Jasne ním vymädzil rukopis svojich ďalších filmových diel. Do určitej miery je to zaujímavé, ale predovšetkým je to bizarné a dekadentné. Ja som nikdy neprapadol podivnému štýlu jeho tvorby, ktorú mnohí pseudo intelektuáli, študovaní kunsthistorici a moderní hipsteri tak obdivujú a glorifikujú. ** (08.12.2018)

První animovaný snímek Jana Švankmajera a hned taková pecka! Jak úvodní titulky (třeba kdo se na filmu podílel je napsáno křídou na botě Juraje Herze, který se tam jen mihne v této roličce), nebo přes výraznou a už jasnou stylizaci Švankmajerova střihu. A souznění s hudbou Zdeňka Šikoly, bez které by to vůbec nemohlo fungovat. A všudepřítomný brouk. Švanky odstartoval svoji kariéru hodně zostra! (12.07.2016)

-3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak jsem si dal za úkol okomentovat jeho dílka. Tahle prvotina ještě nedosahuje jeho kvalit a nápadů, ale už jsou patrné některé typické prvky a okouzlení brouky. Využívá tu hodně prostředků černého divadla. Začínáme teda pozvolna od slabších 3 hvězdiček. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (26.01.2020)

Počátky tohoto virtuózního debutu jsou v představení Škrobené hlavy, které hrál Švankmajer s Herzem v divadle Semafor. Jan Švankmajer, ač se k režii málem nedostal, naprosto bez diskuze ukázal, že odstartování vidění jeho světa formou imaginárního surrealismu, bude v československé kinematografii pokaždé jedinečný, originální a po umělecké stránce kvalitní podívaná. Precizní střihy a detaily, a to až do posledního brouka, skvěle sladěná hudba a skutečné vizuální umění. (21.07.2013)