Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHrají:
Petr Meissel, Gabriela Wilhelmová, Barbora Hrzánová, Jiří Lábus, Pavel Nový, František Polata, Anna Wetlinská, papež Jan Pavel II.VOD (1)
Obsahy(1)
Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (92)
Tento film byl pro mě naprostým úletem. Myslím, že filmů o sexuálních úchylkách je mnoho a zdá se mi, že toto téma je natolik úchylné samo o sobě, že film už by mohl být trochu vkusnější. Téma jako takové není špatné, nevadí mi podivovat se nad tím čeho všeho jsou lidé schpní, ale zrovna tento film mi vůbec nic neřekl. 85min údivu nad tím, jak to proboha skončí a jak mám pochopit zcela němý film o praštěných lidéch neschopných komunikace s normálním světem... Možná za pár let Spiklence pochopím jinak a ocením, dnes mi to ale přišlo nezajímavé a stěží jsem dokoukala do konce. ()
Dle mého je Jan Švankmajer jedním z nejlepších českých režisérů a tímto filmem to opět potvrzuje. Narozdíl od jeho předchozí filmové tvorby se tento snímek vyznačuje jak delší stopáží, tak výrazným potlačením animačních technik. Samotný začátek filmu, kde jsou zobrazeny erotické rytiny z předchozích století, ukazuje, že půjde o zobrazení slasti (i) v jejích nejbizarnějších podobách. Šestice hlavních představitelů to jenom potvrzuje. Vše je nadneseno v lehce ironickém rytmu, kdy za sexuálními bizarnostmi jednotlivých hrdinů se skrývá jen osamělost jedince neschopného navázat s ostatními lidmi kontakt. Lehké náznaky na Bunuelovo dílo či de Sadeho jen umocňují prožitek z tohoto filmu. ()
No dobrá... Film nám ukáže všemožné úchylné fetiše, jenže to ukazuje zdlouhavě (stejně všichni víme, co se bude dít) a navíc - skoro bez té slasti. Kameraman se snaží, ale hercům to moc nejde. Slast zde převede dobře snad jenom Pavel Nový a ap ještě trošičku Lábus a Hrzánová. Ale Meissel alias Kohoutí démon, tam jsem viděl úchylku, ale že by z ní měl nějakou slast, nebylo vidět skoro vůbec. Přitom to v tom filmu být mělo, ne? Pak jsem taky čekal, že vše skončí vyvrcholením a že pak přijdou titulky, ale ne, tady to pokračuje dál a je to škoda, protože ten konec se mi nelíbil. Ve finále jsem zklamán. Dlouhé, nudné čekání na to, co stejně přijít muselo. Dvě hvězdy, víc nic. Btw, je to celé beze slov. ()
Mám dojem, že tohle bylo mé vědomé první setkání se Švankmajerem, možná proto dosud jakýmkoliv předešlým nebo pozdějším dílem, co jsem viděl stále nedostižné. Jeden z mála jeho filmů, kterému rozumím a tak nějak ho chápu, byť se za úchyla nepovažuji (a vlastně ani nepovažuji za úchylné nic, co se ve filmu děje). Kdybych se měl k někomu přiblížit, tak asi k Pavlovi Novému, za nejpůsobivější ale považuji Hrzánovou. Film je pro mě zvláštní, potěšující a zajímavý ještě dvěma věcmi - pornáče v něm jsou ještě s bobrama a Wetlinská v něm čte knihu z mé vůbec nejoblíbenější knižní edice. Občas přemýšlím, který český polistopadový film bych označil jako nejlepší. Spiklenci slasti jsou velmi horkým kandidátem. ()
Pokud tím chtěl Švankmajer říci, že jsme otroky fyzických rozkoší, před láskou ke skutečnému člověku dáváme přednost různým šidítkům (případně mediálním modlám) a spíše než něha je v nás skrytá krutost, pak se mi moc líbí, jakým způsobem to říká, i když osobně stále ještě věřím, že zas tak hrozní nejsme (i když trochu hrozní samozřejmě jsme). Pokud to říct nechtěl, nevadí, já si to tam i tak našel. Za povedené považuji závěrečné titulky s uvedenými odbornými poradci (Buňuel, markýz de Sade, Freud ad.) a s poděkováním pornografickým časopisům. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (3)
- Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)
- Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)
-
Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:
Dámy a pánové,
je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.
(Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)
Reklama