Spiklenci slasti

To se mi nelíbilo zdaleka tak jako šílení, ale uznávám, že i tohle je dost podivné. Sice asi ne tolik, ale přeci. Rozhodně zajímavé téma o sexuálních deviacích, značně kreativně ztvárněné a úžasně přetvořené a vymyšlené jakousi poloanimací. Dějově je to sice jednoduché, ale v podstatě to opět poukazuje na skryté sexuální touhy, které v konformní,konvenční a puritánské společnosti nemůžou probublat na povrch. Sigmund Freud by byl nadšen. (06.01.2011)

Musím říct, že vidět Lábuse dělat takovýhle "úchylačinky" působí vážně bizarně, neřekl bych do něj, že přijme takovou roli, ale je to milé překvapení:) U takové Báry Hrzánové to už překvapení není:) Teď vážně. Spiklenci slasti jsou podle mě vůbec nejodvážnější Švankmajerův film, s největším přesahem za průměrnou diváckou snesitelnost a chápavost. Surově nám tu ukazuje rysy lidské sexuality a pokušení, které jsou naprosto běžné mezi námi všemi, ačkoliv si to mnozí vůbec nepřipouští (nebo alespoň nechtějí připustit). Jedná se o velmi kontroverzní a tématicky nadčasový film, který by vůbec nebyl špatný jako povinná nauka pro některé méně uvědomělé jedince. Jeden z těch snímků, který rozděluje lidi na dvě skupiny. Velký zážitek. A vlastně je to celé ohromně zábavné:) (18.05.2012)

Pozoruhodný filmový počin z 90. let, k němuž je možno přistupovat mnoha způsoby - osobně jsem se na Spiklence slasti díval především jako na neuvěřitelný bizar, který je velkolepě zábavnou a promyšlenou zprávou ze své doby (na poštovních známkách Václav Havel, v ulicích staré škodovky 120, v televizi hlasatelka Anna Wetlinská...), ale nejen to - ten film je i jakousi znepokojivou vizí o světě, kde je každý tak trochu perverzní a kde lidé upřednostňují autoerotické aktivity před těmi párovými. Osobně bych se nerad dožil doby, kdy bude starý dobrý šukání jen přežitkem minulosti - scéna s nahatým Lábusem, který si to rozdává s virtuální televizní moderátorkou na šíleném masturbačním zařízení, je v tomto smyslu neuvěřitelně směšná a varovná zároveň. Kdyby takový film vznikal dnes, na mušku by si mohl brát zástupy moderních lidí, kteří v osamění masturbují u svých počítačů nad internetovým pornem, kterému už údajně řada lidí dává přednost před reálným sexem. Och, v jakém bláznivém světě to žijeme! Coby velký fanda a milovník Švankamajerovy filmové tvorby, jsem tento film zhlédl s velkým zájmem a výborně se u něj pobavil, byť ta spokojenost není zcela bezvýhradná. Občas se mi tam vkrádala jistá znuděnost a - co stojí více za zmínku - i náznaky nevolnosti, protože ten film je občas docela hodně nechutný (Hrzánová vyklepávající si z nosu chlebové kuličky, kočka olizující menstruační krev z použité vložky, nahý Pavel Nový, který si po holém zadku přejíždí bizarními erotickými pomůckami vlastní výroby...) - kdo neviděl, dovede si jen těžko představit. Svérázný film, který asi není pro každého, ale bezpředsudeční diváci s otevřenou hlavou by si z něj mohli i dnes odnést velmi nevšední zážitek - ten film vůbec nezestárnul a je dnes možná ještě zajímavější než tehdy. Mimochodem v závěrečných titulcích zaujme informace o "odborných poradcích" filmu: L. Sacher-Masoch, F. de Sade, S. Freud, L. Buñuel, M. Ernst a B. Brouk - komu ta jména něco říkají, ten si dovede o tom filmu udělat dobrou představu, ještě než ho uvidí. (20.03.2016)

Ojedinělý filmový projekt, jenž s glancem sobě vlastním názorně ukazuje, že každý člověk má svá tajemství a slastné 13.komnaty. Bůh ví, jak by celý tento film dopadl, kdyby ho natočil někdo jiný, to fakt nevím. Čím jsem si ale jist, že pan Švankmajer znovu potvrdil, že je naše režisérská a světová špička. Takovou míru zvráceností, úchylných představ a sexuálních praktik, jsem tedy viděl poprvé. Očekával jsem opravdu něco neotřelého ale že to bude až tak ... no prostě, Švankmajer mě posadil na prdel. Všechny ty postavičky jsem se zaujetím pozoroval od samého začátku až po vynikající konec, kde se jejich osudy protnou. Petr Meissel, jenž si vyrábí kohoutí masku s kterou poté vykoná drastickou pomstu na sousedce. Bára Hrzanová, která vydlubává chléb a vytváří z něj kuličky, které pak vdechuje do všech tělních dutin. Jiří Lábus, jako beznadějně zamilovaný trafikant do moderátorky zpráv, vytvoří složitý stroj na ukájení skrze televizní obrazovku. Pavel Nový, milujíc všechny kartáče, hřebíky, poklice. Gabriela Wilhelmová týrajíc slaměného panáka ... atakdále atakdále. No musí se to prostě vidět. Dokonale odvedená práce. (24.11.2010)

Člověka tak nějak potěší, když se přesvědčí, že existují i úchylnější lidé, než je on sám... Navíc forma, jakou je tento fakt prezentován je bezpochyby výborná. Švankmajer nepotřebuje berličky v podobě slov. Dokáže perfektně zobrazit náladu a pohnutky postav tím, že ukazuje to, co chce, aby divák viděl (např. pouhé listonoščino cvaknutí propiskou v sobě má několik vět...). (05.02.2007)