Zahrada

Šedesátková miniaturní jinotajnost zapadající do linie Případu pro začínajícího kata, Slavnosti a hostů nebo méně proslaveného Dne sedmého, osmé noci. Švankmajer sice protentokrát úplně upouští od animace(!), ale jeho rukopis lze snadno identifikovat podle zálibného prostřihávání na anatomické detaily i podle celkové nervně znepokojivé atmosféry. Pravděpodobná pointa je sice jasná dávno před koncem, ale na malé ploše tenhle druh napětí netřeba, k udržení spádu stačí proud mikroudálostí v absurdním příběhu směřujícím k tušenému konci jako můra ke svíčce. (27.09.2013)

Vtip na cizí účet. Švankmajer je snad jediný český filmař, který v souboji s režimem vyšel jako čistý vítěz. V 68 si takto natočí kritku režimu za peníze státu ( BTW film se zcela jistě hodně inspiroval Němcovou Slavností ) a po roce 89 pak komunismus pohřbí další surrealistickou hříčkou (Smrt Stalinismu). Navíc se režimu nepodařilo ho odříznout od výdělku a tvorby a když nemohl točit, věnoval se jiným druhům umění, místo aby se litoval a upíjel, už jen za to si ho vážím. (02.01.2012)

Dalo se vydržet. Celkem normální děj. Hlavně tedy první půlka - roadmovie. I když úlisní Kopřiva s Hálkem jako by jen čekali na pokyn: tak na to hošani hopsněte! Podobenství o panstvu a stafáži? Že by si protěžovaní umělci, kteří jsou jasnou a neoddělitelnou součástí establishmentu, sami do sebe takhle rýpli? A jakpak do toho pasuje, že jeden z členů elity se stane součástí plotu? Ne, ne, tohle se ve skutečnosti vůbec neděje. (22.02.2020)

Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne. (16.09.2011)

Úžasné dílko na které jsem hleděl jako František z Hradce na Pepův živý plot. Krásná ukázka moci... Když toho víte na lidi dost, tak budou dělat to co jim řeknete. Skoro bych tipoval, že tenhle snímek byl natočen před příjezdem vojsk Varšavské smlouvy, ale hodně vypovídá o dalších letech a politické situaci. (03.06.2008)