Zahrada

Geniální švankmajerovina! Tentokrát bez jediného animovaného záběru a přesto jedna z mých nejoblíbenějších. Politické narážky možná už (zaplaťpánbů) nejsou tak docela pro mladou generaci srozumitelné, nicméně i tak se stále jedná o velmi zdařilé podobenství. Hlášky typu: "vrstva hnoje...vrstva hlíny", se v naší rodině zdařile uchytily a používáme je dodnes. (02.03.2016)

Jako by mistr řekl...no jo, vždyť já vím, že kolem mne žijí i lidé, vždyť jsem Vám jednoho ukázal v Bachovi, ale no jo, existují samozřejmě i mluvící lidé. Nebudeme to ale moc přehánět, tak maximálně čtyři. Vypadalo to jako Schorm, ovšem plno živočišných detailů okamžitě upřesňuje, kdo se dívá a jakým způsobem se dívá. Pohled na společnost lidí. "Kde...?....jo todle....". Ale ze všeho nejdůležitější je způsob pěstování společnosti, ať už má zahradník rudou či modrou barvu, prostě pěkně po vrstvách, protože, jen mezi náma, každý z těch...tamtěch, to má nějak polepený. "Hele, Josef...nedělej ze mě blba, proč - tu - stojej??". No jo...dobrá otázka, proč tam stojí? Kdo? Oni nebo my? Ale vždyť se Ti to mistr snaží celou dobu vysvětlit...tak znova. (22.07.2013)

Ještě to nedosahuje dokonalosti jeho pozdějších děl, ale už zde je hlavní náplní typický geniální nápad a vynikající práce s kamerou, detaily a atmosféra, která vyvrcholila v pozdějším bytě. Z tohoto příběhu by se dal jistě udělat i delší film a věřím, že by byl stejně úžasný. Na 5 to není, zatim jen 4,5. (13.12.2006)

Dalo se vydržet. Celkem normální děj. Hlavně tedy první půlka - roadmovie. I když úlisní Kopřiva s Hálkem jako by jen čekali na pokyn: tak na to hošani hopsněte! Podobenství o panstvu a stafáži? Že by si protěžovaní umělci, kteří jsou jasnou a neoddělitelnou součástí establishmentu, sami do sebe takhle rýpli? A jakpak do toho pasuje, že jeden z členů elity se stane součástí plotu? Ne, ne, tohle se ve skutečnosti vůbec neděje. (22.02.2020)

Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne. (16.09.2011)