Freonový duch

"Slunce sviť na zemský ráj, vždyť je v něm plno krás..." Dětská láska trvá a Freonový duch zůstává i po letech krásně kouzelným filmem, záměrně nepíšu pohádkou ani pohádkovou komedií. Scénu, v níž hraje v úvodu komentáře zmíněná píseň, bez přehánění miluju, a vůbec jsem moc rád, že takový snímek kdy vznikl. Pro někoho možná příliš mravokárné a nezáživné, pro jiného přinejmenším zamyšleníhodné a kéž by také inspirativní dílko se skvělým Vlastimilem Brodským (co si budeme nalhávat, bez něj by to nemělo smysl). Perfektní Svobodova hudba. Tři a půl hvězdy nahoru. (18.01.2014)

Věřte nebo ne, Freónový duch patřil mezi nejděsivější filmy mého dětství. Po letech (a že jich pár uběhlo) se nedá upřít jisté kouzlo záhrobních starostů, mašiny Matildy nebo např. Brodského postavy, ale každopádně pojmy jako strach a fascinace časem vyprchaly a já už v tom vidím jen ten ekologický námět, alias škodlivé freony... Kyjótský protokol na ně! 60% (10.02.2007)

Poněkud nechápu zdejší nízké hodnocení, já tuhle pohádku mám rád dodnes. Přirostla mi k srdci z mnoha důvodů - jednak jsem se sám účastnil speleoterapie, čili jsem spával v jeskyni a léčil si astma, a taky mi byl blízký ten ekologický motiv. Ten na mě hodně zapůsobil a moc jsem si přál, abych se na chvíli stal hlavními hrdiny a po boku pana Brodského cestoval do minulosti. U některých scén jsem se naopak dost bál, takže jsem to prožíval z mnoha stránek. Dávám tomu pět hvězdiček, jsem rád, že jsem to mohl vidět. (14.08.2006)

Trochu netradiční, ale velmi povedená česká pohádka. Trocha ekologie, která je naprosto nevinná stejně jako písničky, které v člověku nějaký ten pátek zůstanou. Vlastimil Brodský sem dokonale zapadl a jsem rád, že jsem se ho dočkal v nějaké povedené pohádce, kam se tak skvěle hodí. Netradiční, ale přesto klasický pohádka. (08.12.2009)

Československý pohádkový film bojující proti poškozování životního prostředí, zejména proti používání nebezpečných plynů tzv. freonů. Skupina dětí trpící různými alergiemi je odvezena na ozdravný pobyt, kde v noci spí v jeskyni. Dvanáctiletému Marku Severinovi (R. Hoppe) a Žanetě Vojířové (K. Pokorná) se zjevuje neznámý oranžový oblak a komunikuje s nimi. Brzy vyjde najevo, že je to duch zesnulého Leopolda Lorence, který byl dříve přednostou stanice a který umí všelijaká kouzla, včetně cestování časem do minulosti, kdy byla příroda čistá a ovzduší nezkažené. Společně bojují proti třem obávaným freonovým duchům, kteří se živí plyny ve sprejích, které dokonce kradou, a životní sílu jim dodává právě okolní znečištěné ovzduší. Je mi skutečnou záhadou, proč byla ubohá dívka Žaneta nasoukána do naprosto otřesné, nepadnoucí zimní bundy určené pro dospělého člověka. Hlavní postavu kouzelného Leopolda Lorence v železničářské uniformě ztvárnil V. Brodský, který v depresivním snímku burcujícím proti znečišťování životního prostředí zazpíval i pár písniček. Duchové byli nakonec uvězněni ve sprejích a dovezeni do časů Leopoldova mládí, kde v čistém vzduchu ztratili svoji sílu a rozplynuli se. V závěru výrazně ekologicky laděného filmu se rozplynul i dobrý duch pana Lorence, neboť učinil dobrý skutek a jeho nespravedlivé prokletí, jak jsme se dříve dozvěděli, bylo zlomeno. Velmi mě potěšilo obsazení F. Řeháka jako ředitele ozdravovacího zájezdu, dále se ve snímku objevila J. Asterová jako nudná školní psycholožka či vychovatelka G. Wilhelmová. Námět snímku Z. Zelenky není vůbec špatný, riziko freonových plynů v dnešní době, jak předpokládám, už pominulo, avšak péče o životní prostředí je aktuální i dnes. Po zhlédnutí tohoto tematicky originálního snímku ve mně přetrval poněkud rozpačitý dojem, který nedovolí, abych filmu udělil vyšší než průměrné hodnocení. (02.12.2018)