Akumulátor 1

Scénář Zdeňka Svěráka se nezapře. Spousta chuťovek, které potěší (míšenec na loďce, kabel u auta, žárovka a spousta dalších), hravost, jeho osobitý styl, který mám jednoduše rád. Když se vše spojí s režisérskou nápaditostí syna Jana, máme tu opět skvělý film. Silné čtyři hvězdičky, nebýt trochu rozvleklého konce, možná bych dal i pět. Výborná kamera, vizuálnost, hudba O. Soukupa, v tomto filmu i efekty, nejsilnější stránkou jsou ovšem dialogy. Netradiční sci-fi komedie, u které si říkám: škoda, že se takových netočí víc. A také škoda, že Zdeněk Svěrák nepíše více scénářů... Věčná škoda. (30.10.2006)

Nevím jak Jana Svěráka, ale mě taková hodinka dvě u televize dokáže naopak solidně nabít, samozřejmě člověk u toho nesmí ležet celej den. Scénář má sice v rámci českého bahňáku originální a plný nápadů, dialogy navíc jistí tatínek (i když někdy mi už ta jejich laskavá důvtipnost leze krkem), ale chybí mu větší sevřenost, takhle z téhle parodie amerických akčních sci-fáren kombinované z hřejivou českou člověčinkou s lůzrem v hlavní roli leckterý konzumní divák nebude moudrý a já sám se docela nudil a mumlajícího Formana neustále klopícího oči přímo nenáviděl. Technicky je to pak parádní, ale u řady trikových scén jsem se nemohl zbavit pocitu, že jsou naprosto samoúčelné (všechny ty pohledy dovnitř těla). (05.10.2009)

"Vy jste toho asi zažil víc v televizi než v životě." Pokud se jedná o mě, tak já mám s televizí naprosto vyrovnaný vztah - 12 hodin denně se na ni dívám a dalších 12 hodin ji skoro nepotřebuju k životu. Mám prostě silnou vůli a totální ztráta energie mi nehrozí. Přesto mě to s energeticky vycucaným Oldou celkem baví, takže ze solidarity nosím po kapsách dva univerzální dálkové ovladače a někdy s ním lovím dvounohé gazely. A přes varování, že tento film nemá mou televizi rád, jsem si ho v ní pustil a určitě ho to bolelo víc než mě. (26.02.2017)

Akumulátor dua otec a syn je rozporuplný film - polovina lidí se nemůže nabažit jeho geniality a nadčasovosti, druhá polovina jej nechápe. Já se kloním spíš k té druhé půlce. Film má poměrně zajímavou ideu, nicméně její podání je podle mě takový nemastný a neslaný. Modelování obřích zubů, úst a já nevím čeho všeho mě taky moc nepřesvědčilo o kvalitách, i když přiznávám - u zubařky mě při drcení zubů obřím šídlem docela mrazilo. Bavil mě Bolek Polívka, který působil podobně svěže jako v Pelíškách, a navíc nám film nabízí hodně mladých kočiček - třeba Pergnerovou jsem vlastně nepoznal a je jen škoda, co za trosku z ní vyrostlo. A ještě se mi líbily kundičky, co dělaly Sněhurku a spol. To jsou však střípky, jako celek mě to nezaujalo a především úvod byl značně unylý. (30.03.2016)

Tehdejší filmařská elita se sešla ve veskrze odvážném a i ve světovém měřítku unikátním snímku, který předešel trendy technických alternativních realit o pět let a nikdo o tom neví. Ale zatímco Matrix, 13. patro a všechny tyto tematicky podobné snímky jsou do sebe zapadající geniální mechanismus, Akumulátor 1 kašle na to, že má v rukách sci-fi budoucnost a naopak se vyžívá ve prapodivných scénách, surrealismu a vtipných detailech (nejen obligátní inspekce v lidském těle či šneci, ale například lapiduši, zakrývající si uši při nahazování srdce podobně jako vojáci u střelby z minometů nebo Svěrákova jízda skrze město). Právě způsob jakým se samozřejmostí propojuje Jan Svěrák skutečné s naprosto nereálným je unikátní a scény zpoza televize jsou naprosto geniální. Za zmínku stojí vynikající Brabcova kamera (v první polovině 90. let byl český film na vzestupu, takže se jeřábuje jako o život) či dramaticky gradující hudba, která snese srovnání s jakoukoli dnešní zámořskou produkcí. Akumulátor je jednoznačně nejlepší porevoluční český film u nějž nasere nejen jeho naprosté zapadnutí, ale i fakt, že svěrák po debaklu s Tmavomodrým světem točí balasty typu Vratné lahve. (04.06.2012)