Černá sobota

Bek je nesympatický už sám o sobě, a s mírou jeho uvědomělosti jdou nesympatie prudce nahoru. Navíc do půlky filmu není jasno, co vlastně sledujeme, jednu chvíli to vypadá na rodinné drama, pak zas na kriminálku a nakonec na obyčejnou hospodářku. Jisté napětí se filmu nedá upřít, ale kam se to hrabe na majora Zemana. (31.03.2010)

Odcizený methyalkohol z nádražní cisterny hospodským (František Holar) a dělníkem z družstva (F. Filipovský) se stane hospodskému osudným. Další štamgasti, kteří se napili buď také zemřou či oslepnou. Jediný případ místního notorika je vyjímkou, neboť čistý alkohol je jedinou zbraní proti methyalkoholu v těle člověka. Řidič ČSAD Valena (J. Bek) vyráží na svatbu kamaráda a veze sebou nevědomky demižon tohoto jedu. Příběh je vlastně o souboji s časem a sháněním Valeny. Ono bez mobilů či počítačů to nebylo tak jednoduché. Třeba ta slečna co měla najít všechny Václavy co byli v březnu na vojenském cvičení, to nejprve brala jako vtip. Samozřejmě vše šťastně dopadne včetně soukromého života Valeny. Ve snímku se dále objeví jako hospodského žena Dana Medřická, policisté Rudolf Deyl, Zdeněk Ditě, Josef Kemr a další. Pobavili mě dva mladí výtržníci Karel Effa a Stanislav Fišer. (31.07.2011)

Nuda. Předmluva filmu je vhledem do socialistické současnosti, jejíž vývojový ukazatel diváka seznamuje s moderními technologiemi, aplikovanými v malém okresním městečku kdesi v Čechách. Záblesk přichází s postavami šmelinářů a několika demižony metylalkoholu, aby nosnou kriminální linii vzápětí pohřbili (ne)sympatičtí příslušníci VB a takřka nulová akce, nahrazená nekonečným vysedáváním u telefonu. Nehledě na fakt, že s přítomným hereckým obsazením šlo rozehrát mnohem zajímavější film. Šanci zaujmout má jen Dana Medřická a někteří herci v epizodních rolích (Kemr, Hlinomaz, Fišer, Effa). Zjevná nadčasovost tématu je však ku prospěchu celkové hodnoty snímku. (05.01.2014)

Hospoda už není tvoje, ale žena snad ještě jo... V Černé sobotě se chlastá fest. Většina ansámblu sestává z upocených vrásčitých trosek a kdo nevypadá notoricky takříkajíc od přirození, je buď slabá žena [Medřická], nebo se na něm vyřádil maskér [Bekovo proletářsky bujné obočí]. Coby dokument celonárodní otravy přesvědčivé. Režie Miroslava Hubáčka šponuje napětí do stratosféry pokaždé, když se něčí ústa přiblíží ke štamprleti / demižónu / lahvi / půllitru. Na tom, že je divák ponouknut si oddychnout, když jde jen o ethanol, jakoby šlo o méně nebezpečný jed, je cosi hrozivého. Film o české slepotě. (13.10.2018)

Kdyby si tento snímek promítl cizinec, zcela jistě bude přesvědčen, že Češi jsou národem těch nejtěžších alkoholiků a to bez rozdílu společenskýho postavení, pohlaví či věku. Chlastají zkrátka všichni nonstop a dobrou kořalkou nepohrdne nikdo a nikdy. Jinak se jedná o slušnou, ale zároveň velice průměrnou kriminálku inspirovanou dle skutečný události tím nejprostším způsobem, v podstatě žádný hudební doprovod ani vyloženě zbytečný scény, nebo přehnaný herecký výkony, pouze tragédie převedená na plátno. Díky napětí, který způsobuje smrtící koktejl, ale přesto dokáže udržet pozornost až do konce. A ačkoli se film v současnosti jeví kvůli pančování alkoholu jako nadčasový, režisér žádnýma vizionářskýma schopnostma neoplýval, otravy metylalkoholem, v menším či podobnym rozsahu, zde i po celým světě byly, jsou a i nadále budou. 60% (20.07.2014)