Pupendo

Pupendo je film, zložený z dvoch nesúrodých polovíc. Tá politickejšia, ktorej sa úspešne darí zobraziť chlad a bezútešnosť socializmu, je pre mňa stopercentná. Tá druhá, kde sasnaží byť Hrebejk za každú cenu vtipný, mi chvíľami pripomínala Kameňák. On sa síce obhajuje, že Pupendo bral ako čistú zábavu, ale ja nechápem, prečo nemohol poňať celý film ako vážnu drámu, keď mal k tomu nakročené. No asi kvôli návštevnosti. Ja som z takého prístupu trochu rozčarovaný. Hrebejkove metafory typu tvár v okne za mrežami sú tak jednoduché, až je to smiešne. Viď ešte vtáčik v klietke v Pelíškoch. (29.10.2012)

25% -Vím, že jsem na tento film svým hodnocením asi zbytečně přísný, ale Pupendo mě jako diváka uráží. Je z něj cítit snaha léčit národní mindrák z komunismu. Nemám rád ani politiky, ani umělce, kteří z tohoto mindráku dodnes těží. Primitivní humor, když je na adresu někoho, komu scénárista nalepí na čelo slovo "soudruh", přestává být primitivním, že? Další film přeplněný hláškami, které si právem získaly mou jednu hvězdičku. Až podobné filmy přestanou být jen o hláškách, a budou se více zabývat fakty, v kině se nikdo ani neusměje... Ale my se přece chceme smát, ne? (10.09.2006)

Jan Hřebejk mě opět nezklamal (a z pohledu věcí, jež přišly poté, se ukázalo, že to bylo naposledy). Další výlet do naší národní minulosti přinesl zase jiný pohled než předchozí dva kousky. Dobře protřepaný mix zábavy a vážnějších témat zahraný osvědčenými herci a herečkami a opět hláškové scény, na které se nezapomene. Velmi odvážný výkon Vilmy Cibulkové, která se naštěstí nemá za co stydět a moje nejkrásnější filmová scéna roku 2003 - Nikola Pešková a Miro Žbiro... U mě naprostá tutovka. (20.01.2005)

Film jsem po třech letech přehodnotil. Líbí se mi více, než při uvedení v kinech. Při opětovém zhlédnutí jsem se neuvěřitelně bavil. Hřebejk a Jarchovský jsou pro mě silná dvojka, která umí svým postavám vtisknout život. Při sledování jejich filmů vůbec nemám pocit, že se dívám na herce. Veškeré ty neuvěřitelné situace jim skrze jejich hrdiny plně hltám a občas váhám, jestli se těm jejich, v jiném kontextu jinak neobyčejně vtipným českým větičkám, mám smát, když daná scéna je smutná či pro hrdiny jinak nepříjemná. Akorát ten Balaton, ten jim nezbaštím. Dělám, jako by ta scéna ve filmu nebyla. (06.04.2003)

„Pupendo“ mohlo být výborným filmem, kdyby se tolik nepřipoutalo k vidině komerčního úspěchu a nešlo na ruku diváckým očekáváním. Výsledný tvar je zábavný, příjemný, ale dle mého názoru rozbitý a plýtvající silou poselství. Dvě a půl hodiny jsem v kině odseděl s chutí, neboť humor šabachovsko-jarchovsko-hřebejkovský je na míle vzdálen debilitě televizních estrád a je proklatě dobře, že na něj chodí miliony. „Pupendo“ se stane klasikou, ale to nic nemění na faktu, že kvalit Pelíšků (o „Musíme si pomáhat“ raději nemluvím) nedosahuje. Jan Hřebejk ze svého stínu vykračovat umí, tentokrát to ale bohužel nepředvedl. (25.01.2004)