Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Bolek Polívka, Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Vilma Cibulková, Jiří Pecha, Lukáš Baborský, Nikola Pešková, Matěj Nechvátal, Jan Drozda, Pavel Liška (více)Obsahy(2)
V novém filmovém vyprávění autorského týmu Pelíšků a Musíme si pomáhat se opět přeneseme v čase, tentokrát těsně před orwellovský rok 1984. Do časů, kdy historie v Čechách odplývala pomalu jako kalná voda řeky Vltavy, která obtéká periferní pražský Libeňský ostrov. Do doby, kdy ovzduší lehce zavánělo zatuchlinou, podobně jako slepá ramena a zátočiny téhle středoevropské řeky. Ocitáme se v době, kdy generaci pražského jara 1968, pamatující záchvěv násilně přetržené svobody, protéká život mezi prsty jako líně plynoucí říční tok, který zanáší dávné iluze naplaveninami a bahnem... Hlavní postavou filmu Pupendo je akademický sochař Bedřich Mára, který žije se svojí rodinou, manželkou - keramičkou Alenou a dvěma syny - Matějem a Bobšem v malém činžovním bytě na pražském nábřeží. Před lety musel z politických důvodů opustit místo vedoucího ateliéru na pražské Akademii. Z týchž důvodů není veden ani v oficiálním Svazu výtvarných umělců. Má znemožněno vystavovat a je odsunut na periferii zájmu a lukrativních zakázek. K osamělému rozjímání u rybářského prutu... Antipodem Bedřichovy netypické rodiny je rodina ředitele základní školy Míly Břečky. Soudruh Míla a jeho ambiciózní žena Magda, spolužačka Bedřicha Máry z Výtvarné Akademie, již drahnou dobu plavou s hlavním proudem, středem řečiště. Pro svá počínání nacházejí ospravedlnění v tradičním postoji té doby: "Někdo musí plavat s "nimi", aby situaci změkčoval, někdo se musí obětovat!", případně: "Proč bych měl zrovna já stát a šlapat vodu, když jiní plavou kraulem?" Vedle generace rodičů, odsouzené ke každodennímu pachtění za kusem žvance, je zde i generace jejich dorůstajících dětí. Tahle generace teenagerů si o snahách a postojích rodičů myslí své. Nevěří ve změnu k lepšímu. Od snah rodičů nic moc neočekává. Poflakuje se bezcílně předměstím, chodí za školu a čas ubíjí sněním o společném úniku za hranice všedních dnů. (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (633)
4ekal jsem něco lepšího než Pelíšky a tp byla hlavní chyba,protože jak jsem zjistil,tak už se tak dokonalej českej film asi nikdy nenatočí i když se o to bude snažit sám tvůrce.Neříkám že je to špatnej film ba naopak je to výbornej film.Příběh je nádherný,postavy jsou taky skvěle napsané a hlavně zahrané ale podle mě tam není tolik humoru jako v Pelíškách.Nějak jsem tomu nemohl přijít na kloub proč.Vždyt nějaké scény jsou zvlášt vtipné(hlavně ty s Pavlem Liškou jsou k popukání a nebo skvělá Holubová která chce proplatit špachtli),ale některé scény jsou podle mě takové hluché takové bez ničeho.Možná nemám dost dobrý smysl pro humor a nebo je to taky tím že na Pelíšky to prostě nemá ()
Předem přiznávám, že Jan Hřebejk nepatří k mnou příliš vyhledávaným režisérům, jeho filmy mě nějak míjí a tohle je jeden z pouhých tří filmů, které jsem od něj viděl. Pupendo je film, který je místy vtipný, místy skličující, a místy nudný. Prostě to je film, který dokáže zaujmout, ale musí na něj být ta správná nálada, a hlavně to není z mého pohledu film, který bych chtěl vidět vícekrát, ale jednou za čas se na něj podívat dá (nyní jsem ho viděl podruhé, poprvé jsem ho viděl někdy před devíti lety). Z herců jako vždy nezklamal Jaroslav Dušek, který mi je jako herec velice sympatický a ať se objeví v jakémkoliv projektu, tak ho odkáže pozvednout na vysokou úroveň, ale i ostatní herci předvedli svůj standard a ve výsledku i oni přispěli k tomu, že film vnímám jako zdařilý. Příjemně dokázal překvapit Pavel Liška, který zde hraje absolutně normální roli a jeho roli jsem mu dokázal bez problémů uvěřit. Celkově film hodnotím jako nadprůměrný a po zásluze mu uděluji čtyři hvězdy. ()
Veľmi priemerná komédia, ktorá si nezasklúži viac ako 3 * ... Bohužiaľ ... Bolo tam nakúsnutých viac vecí, ktoré však neboli vypointované. Za všetky - situácia s voľbami - načo to bolo ? Na priblíženie doby ? Na zdôraznenie absurdity situácie ? Ako by to bolo a priori robené pre diváka totálne neznalého vtedajších pomerov (terajších teenagerov - tých však zaujíma žánrovo niečo iné) alebo pre diváka žijúceho na západ od Ašu (ten však nemôže z absurdity pomerov ukázaných v tomto filme pochopiť nič). Pán Hřebejk : Niekedy menej, môže znamenať oveľa viac.... ()
Jan Hřebejk mě opět nezklamal (a z pohledu věcí, jež přišly poté, se ukázalo, že to bylo naposledy). Další výlet do naší národní minulosti přinesl zase jiný pohled než předchozí dva kousky. Dobře protřepaný mix zábavy a vážnějších témat zahraný osvědčenými herci a herečkami a opět hláškové scény, na které se nezapomene. Velmi odvážný výkon Vilmy Cibulkové, která se naštěstí nemá za co stydět a moje nejkrásnější filmová scéna roku 2003 - Nikola Pešková a Miro Žbiro... U mě naprostá tutovka. ()
Galerie (73)
Zajímavosti (55)
- Bedřich Mára (Bolek Polívka) osadil svojí loď švédským dvoutaktním motorem firmy Monark-Crescent AB z Uppsaly, konkrétně typ MC3,9, MC4, anebo MC5 – stejné železo, liší se jen tryskou. Motory se již nesmí užívat, jelikož nesplňují podmínku maximálního stáří 25 let, ač mnohé dodnes fungují. Do ČSSR je dovážel MOTOKOV p.z.o. (Brtniik)
- Jako předloha ke scénáři posloužila Petru Jarchovskému novela Petra Šabacha „Opilé banány“, ale jen jako inspirace – nadupaný děj byl úplně jiný a stal se námětem i několika dalších filmů. (Brtniik)
- Když Pavel Liška předvádí svůj super audio systém „kamarádce" z Finska, pouští písničku „Špinavý záda“ od kapely Jasná páka / Hudba Praha. Tato skupina se dostala v roce 1983 na seznam zakázaných kapel. (Bibr)
Život za "totáče" byl jedno velké pupendo. Pro Hřebejka, a hrdiny jeho filmu, tedy určitě, jak vyznívá z jeho líčení doby, co nenávratně vzala za své. Co bychom si bez toho Hřebejka počali, kdyby nám čas od času s vehemencí sobě vlastní nepřipomenul krušnou dobu v komediáním pojetí. Návrat do minulosti to však z filmového hlediska rozhodně není špatný. Za cíl svého vyprávění si tentokrát vybral rok 1984. Tohle datum spojuje nevelký okruh postav, které se mezi sebou přátelí, a kteří společně cítí, že nepolevující nesvobodné zřízení stále větší měrou zasahuje do jejich obyčejných lidských životů. Z ateliéru, ve kterém se postavy většinu času scházejí, udělali tvůrci něco jako poslední svobodnou baštu, proto se zde odehrává tolik scén, které slučuje a symbolizuje nezlomné malé vítězství nad presujícím a persekujícím režimem, včetně zobrazené nahoty (scéna s nahou Vilmou Cibulkovou), což se dá rovněž přeneseně aplikovat na bezmocnost postav, kterou do jisté míry vládnou. Hřebejk vsadil na pestrost a vyváženost charakterů s jejich postupným brilantním vykreslením až na hranici nenuceného absurdna. Jednotné protirežimní názory nabourává pouze přítomnost protichůdného demagogického charakeru pedagoga, jež vzal na sebe podobu uvědomělého vzdělance z vyšší vrstvy, který však postupem doby dojde k určitému poznání a uzrají v něm pochyby, na kterou stranu se vlastně dát. Jaroslav Dušek je na tyto postavy kadet. Protichůdnost charakterů obstaral především bohémsky smyšlející Bolek Polívka, ale i silné ženské charaktery ztvárněné Evou Holubovou a již zmíněnou Vilmou Cibulkovou, které to jistily takříkajíc odzadu. Mezi nimi pendloval sympaticky chvástavý blb Pavla Lišky a jeho originální hlášky, jež se v určitém ohledu staly jakýmsi vrcholem filmu. Na herce se Jan Hřebek mohl opět výrazně i výrazově spolehnout. Jiné výrazové prostředky používal jen sporadicky. Chytrost glosujících postav však zůstala zachována, což zajistilo pevné herecké zázemí se zdrojem vtipné eskalace i hořkých poznání a zklamání z neradostné až absurdní reality té doby. Pravda, někdy až moc absurdní a přepálené, pokud jde o tvůrčí hledisko. Jsou ve filmu místa, která Hřebejk neustál, anebo je posunul do příliš komické, málo věrohodné roviny. Spadá do toho i podivně koncipovaný závěr s dovolenou u Balatonu, který jakoby vypadl z jiného filmu, než doposud z toho, jaký divák sledoval. Espresivní vyostření není silnou stránkou režiséra Hřebejka. Snaha o kreativní vybalancování vychází jen někdy, je však překryta častým groteskním rázem filmu. Ten je někdy vítaný, ale trochu se z něj mohlo ubrat. Nejvíc asi vadí Hřebejkova inklinace k jednostrannému pojetí, že všechno v minulosti bylo špatné. Na to nepřekládá téměř žádné argumenty, a když tak jen velmi slabé, nebo jen čistě náznakové. Vychází v podstatě jen z toho, že divák bere dobu minulou za vyloženě špatnou, která nic dobrého nepředstavuje ani neskýtá, a pokud ano, je to jen nesmyslná absurdita té doby. No to tedy mě moc nepřesvědčilo, že by to bylo nějak maximálně kreativně odvedeno. Spíše naopak. Z toho pramení i častá roztříštěnost scén s nízkou kontinuitou, v níž si Hřebejk libuje. Film i tak po letech uzrál ve kvalitní studii groteskna a absurdna. Ve výsledku je tenhle počin satiricky svérazný, přičemž si ve větší míře zachovává komediální přehled i nadhled. A v tom je jeho největší síla. Mé hodnocení: 70% () (méně) (více)