Městečko

Kupodivu, přes velmi nízké score filmu, mě toto dílko velmi zaujalo. Není to dokonalý film a herci nehrají nijak skvěle. Mě však na něm zajímaly příběhy a atmosféra ve společnosti brzy po pádu koma-režimu a nástupu kvazi-kapitalismu a pseudo-demokracie. V tomto směru jsem byl velmi spokojen. Kraus odvedl kvalitní práci a tématu se chopil "úderným" syrovým způsobem. Pokud vás však tato linie nezajímá, tak si tohoto filmu ani nevšímejte. (13.10.2010)

Ve filmu lze rozeznat, s některými začátečnickými chybami, výrazný autorský rukopis, což je vlastnost režisérů mezinárodního formátu. Jen doufám, že malé České prostředí neznechutilo Jana Krause natolik, že by už nikdy nic nenatočil (narozdíl od některých jiných, které těch několik málo bezvýznamných kritiků nijak otrávit nemohlo... ). Zcela zasloužená nominace na cenu mezinárodní kritiky FIPRESCI . (21.01.2006)

Mozaika, která dokonale ukazuje polistopadový obraz naší společnosti. Kraus se zde snaží ukázat pomocí malých epizodek, které jsou velice trefné a nad kterými se člověk musí chtíc nechtíc smát, nešvary české společnosti. To že jsou zde obsazené samé neznámě tváře je obrovská výhoda a dodává to snímku na autentičnosti. Ostatně každý, kdo někdy chvíli pobýval na vesnici určitě v těchto postavičkách pozná známé vesnické typy, se kterými se někdy setkal. Bravo pane Krausi, tleskám zrcadlu, které jste nastolil české společnosti, což je dost možná důvod, proč má k tomuto filmu tolik lidí výhrady. (16.12.2009)

Vůbec mi nevadí pokus natočit "cynicky zlou" komedii o malosti lidský existence a vyvážit takový ty "laskavý hřebejskovský komedie vod srdíčka", který tvrděj, že český lid je v jádru dobrý a i ty komunisti, udavači nebo kolaboranti jsou vlastně príma lidi. Naopak... Kraus se zuby nehty snaží jít na dřeň opačného spektra. Takže zásadní (a bohužel také jediné) sdělení tohoto filmu je, že "lidi jsou hnusný svině plný zloby a nenávisti". Mňo...myšlenka, která by určitě mohla fungovat, ale to by se matroše musel chopit někdo schopnější. Jinak lze Městečko nazvat podivnou misantropickou spatlaninou, která postrádá příběh nebo alespoň základní dějovou linii. Je to jakási obří koule zmatlaná z nečitelnejch útržků, která se neřiditelně valí z kopce. Sem tam se v tý motanici objeví i vtipný momenty a podařený chvilky, ale ty rozhodně nemůžou zachránit ten nehorázně nezvládnutej celek. Když se k tomu ještě přičtou herecký výkony z říše zlejch snů (jedně Brancuzský, Hraběta a Jaroslava Pokorná mě trošku potěšili), debilní kamera a ještě debilnější střih, vychází mi film, kterej neměl nikdy vzniknout. A hluboká myšlenka dne na závěr: Kdyby se to celý od základu úplně přepsalo, natočil to jinej režisér, jinej kameraman, sestříhal to jinej střihač a hráli v tom jiný herci...tak to by nemusel bejt vůbec špatnej film :) (20.05.2010)

Městečko aneb Sláva vítězům, čest poraženým, patří k režijním celovečerním debutům Jana Krause – svérázného komentátora, rýpala, občasného herce a manžela jedné slavné české herečky. Debut však poněkud rozpačitý. I když na karlovarském festivalu byl vybrán za českou sekci Variety Critics‘ Choice, český výběr kritiků jej ztrhal. Problém totiž tkví v tom, jak se na Městečko díváte: pokud jako na ironický pohled na naše chyby, slabosti, malost, hloupost, předposranost (s prominutím) od konce 80. let doposud, pak jde o vynikající satirický šleh. Jako film však poněkud propadá – chybí silnější jednotící linka, ať v nějaké ústřední postavě nebo dějové linii, chybí jakási ucelenost obrazu. Tříšť a mozaika jednotlivých příběhů, jen chronologicky poskládaných a bez jakékoliv jiné další návaznosti, působí při sledování rušivě, kdykoliv se dá od projekce odejít a zas vrátit, aniž byste dějovou linii ztratili, když chybí. (13.04.2016)