Brouk v hlavě

Ještě o něco lepší než záznam téže komedie z Vinohradského divadla z r. 1970 (s Brodským a Jiráskovou). Zdeněk Zelenka příběh rozložil a zase sestavil - ale jinak. A to udělal velice dobře, takhle je to mnohem zábavnější a je dobře, že například využil nápad, že se Champsboisy a Bouton setkají, což by v divadle samozřejmě nebylo možné. (27.04.2003)

Dvě hvězdy, ale jen za Viktora Preisse. Takto zmršenou inscenaci jsem už dlouho neviděl. Pokud má režisér pocit, že to musí udělat jinak, dobrá. Pokud přehází scény, dejme tomu, dobrá. Ale pokud to celé udělá tak, že ignoruje největší hlášky a humorné situace zcela nepochopí, je to na pováženou. Herecké výkony ostatních protagonistů jsou na úrovni okresní přehlídky amatérských divadel, snad krom pana Němce, ale ta figura je ve scénáři defacto jen výplňová, byť v podání brňáků i z toho dostali maximum. (05.12.2018)

Tohle je komediální pecka. Roztomilá a bezchybně obsazená virtuózní taškařice. Zoufalý Preiss ve schizoidní dvojroli, jenž nemůže pochopit proč mu onen šílenec Postránecký permanentně nakopává do hýždí. Ultravyrovnaný doktor Němec, který se nediví ale už vůbec ničemu. Totálně slizký Hrušínský. Ti všichni skvěle zapadají do pradávné předlohy všech komedií založených na záměně. 90% (25.01.2008)

Jedna z mála televizních inscenací, které člověka suverénně pobaví a ještě na závěr řekne, že stejně čeští herci jsou nejlepší. A v dnešní době, kdy žijí z žoldů tvůrců moderních telenovel typu Ulice a Ordinace, je opravdu už vzácnost vidět je v tak povedených rolích. Takovou je třeba role bankéře Champsboisy a opilého sluhy Boutona v podání naprosto výtečného Viktora Preisse. Vlastně bych nejraději vyjmenoval všechny. Například Jan Hrušínský mě spolehlivě dostával do kolen svou zjemnělou dikcí nadrženého Francouze. A další. (30.07.2012)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)