Brouk v hlavě

Přiznám se, že upřímně závidím mnohým zdejším hodnotitelům, že jim stačí k pobavení tak strašně málo. Já teda neviděl žádné úžasné české herce, kteří jsou nejlepší na světě ani žádnou dokonalou hru, nýbrž jsem viděl dementně napsaný, nepopsatelně nudný a především nekonečně nudný příběh připomínající třeba nejrůznější komedie plné omylů od M. Friče, ovšem s tím zásadním rozdílem, že ty od Friče mi trhaly bránici. V této Zelenkově inscenaci jsem se všeho všudy asi 4x usmál. Po zbytek stopáže jsem trpěl. Taktéž mě hrozně sralo, že se navzdory krátké stopáži spousta vtipů opakovala. Do divadla pro pseudo intelektuály zřejmě dobrý matroš. Pro ostatní normální a inteligentní lidi to nebude to pravé ořechové. [15 %] (29.05.2021)

Ona neprávem podezřívá jeho z nevěry kvůli kšandám co přišlli poštou domů, chce ho přistihnout při činu, tak mu napíše dopis, že se s ním chce sejít, on si však nemyslí, že patří jemu a domnívá se, že je adresován někomu kdo jeho ženu vášnivě miluje. Dopis v němž ho ona vyzývá ke schůzce však nepsala ona, ale její kamarádka, dopis se však dostane k manželovi s horkou krví, který se zbraní v ruce jde zastřelit pár, který s jeho manželkou nemá nic společného... Absudrních situací se v téhle divadelně hrané inscenaci nešetří a ztřeštěná scénka střídá ještě ztřeštěnější. Úžasně afektované herecké výkony všech zúčastněných. Jediná variace tohohle geniálního divadelního kusu, co jsem viděl, takže možná právě proto.. nejvyšší hodnocení (24.01.2009)

Ještě o něco lepší než záznam téže komedie z Vinohradského divadla z r. 1970 (s Brodským a Jiráskovou). Zdeněk Zelenka příběh rozložil a zase sestavil - ale jinak. A to udělal velice dobře, takhle je to mnohem zábavnější a je dobře, že například využil nápad, že se Champsboisy a Bouton setkají, což by v divadle samozřejmě nebylo možné. (27.04.2003)

Tohle je komediální pecka. Roztomilá a bezchybně obsazená virtuózní taškařice. Zoufalý Preiss ve schizoidní dvojroli, jenž nemůže pochopit proč mu onen šílenec Postránecký permanentně nakopává do hýždí. Ultravyrovnaný doktor Němec, který se nediví ale už vůbec ničemu. Totálně slizký Hrušínský. Ti všichni skvěle zapadají do pradávné předlohy všech komedií založených na záměně. 90% (25.01.2008)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)