Brouk v hlavě

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Tuhle legendární divadelní frašku jsem nikdy neměl možnost vidět přímo v divadle a neznám ani televizní záznamy předchozích adaptací. Nemám tedy s čím srovnávat - na druhou stranu mi představení přijde skvělé a to, jak se jednotliví herci vyrovnali se svými party je jednoduše bez chybičky. Preiss je ve své náročné dvojroli plné převleků a proměn přímo rozkošný. Celkový dojem 90 %. (31.12.2007)

Boutone, ty dobytku! Televizní divadelní zážitek, úspěšný důsledným vytěžením motivů jako jsou dvojníci; otočné postele; šišlání a další vady řeči; nevěra, alkoholismus a nešvary všeho druhu; dveří, které se v bordelu netrhnou. Když vypnete u scén Preiss / Němec obraz, můžete si představovat neexistující díly Jistě, pane ministře!. Příležitost konfrontovat příjemně vlastní ubohost a připomenout si, jak hluboko v tradici frašky vězí uctívaný zlatý fond české filmové komedie, na kterou se nedaří (a asi ani nechce) nikomu navázat. A já zůstanu své ženě věrný, bohužel... (30.10.2018)

Ta hra je sama o sobě tak dokonalá, že její inscenace většinou dopadají dobře. Když se dá dohromady parta herců s komediálním talentem a s vůlí dělat si srandu, je výsledek téměř zaručený. Malinko mi zde vadil M. Dejdar, který je za všech okolností vždycky spíše bavičem než hercem, ale i tak ja to za 5*. (30.07.2012)

Tuhle verzi jsem viděl jako první a už pro mě zůstane nejlepším ztvárněním. Některé věci byly pozměněny, postavy vypuštěny, ale to všechno bylo jen k dobrému. I přes hodně groteskních honiček a potyček se televizní zpracování nejlépe ze všech vypořádalo s přílišnou ukřičeností ostatních adaptací. Moje nejoblíbenější hláška: "Ty ses úplně vychlastal z podoby!" (19.10.2011)