Dva lidi v ZOO

Dalsi z rady blaznivych komedii Marie Polednakove, ktera mi kupodivu neni protivna. Zoologicka zahrada jako misto nataceni je pro deti velmi atraktivni a rada zvirat, ktera ve filmu vystupuji pridavaji na originalite. Herecke obsazeni je taky velmi dobre, v cele s vynikajicim Machackem v hlavni roli. Vsechny vyse uvedene prednosti jdou na ukor slabsiho pribehu. (12.08.2013)

Výkony chlapcov sa mi zdali nudné, ich dialógy nemali tú správnu detskú iskru, boli príliš vážni. Dospelí zasa riešili problém obchodovania so zvieratami, ktorého riešenie nebolo v podstate žiadne. Pôsobilo to na mňa deprimujúco, bezvýchodiskovo. Smutný film a ťažká téma, ktorá by nemala byť v detských filmoch. Chcelo to nejaký veselší záver, i keď záverečné voľne behajúce zvieratá po ZOO už pôsobili trochu uvoľnenejšie. (05.02.2012)

Po návštěvě ústecké zoo jsem se rozhodla se na tento film znovu po letech podívat, takže už asi dávno nepatřím věkem k cílové skupině. Nevím tedy, jestli mám právo hodnotit, ale tohle se opravdu nepovedlo. Polovinu filmu někoho honí zvířata, či naopak a nikdy se nedozvíme proč a pro příběh to nemá žádný význam. Hrubě se mi nelíbí zvuk a kamera, film působí velice amatérsky, anebo ho někdo nastříhal metodou dada. Přitom zde je potenciál pro dobrý dětský film. Zoo je určitě atraktivní lokalita. Jen by si někdo musel dát trochu práce s příběhem a zpracováním. Ale takto je to slabota. Tím se ale vysvětluje, proč jsem toto dílo viděla pouze jednou jako dítě a pak až po 25 letech. V mých dětských vzpomínkách naprosto vyprchal. A velice ráda na něj zapomenu i jako dospělá. (19.05.2016)

Jako dítě jsem tohle nenáviděl, tu divnou zápletku, děj skákací blechy, depresivní hudbu a tak nějak všechno. Ale jak mě postupně žere rez času přicházím filmu na chuť, protože je třeba ho brát s určitou nadsázkou. Tady nejde o dobrodružství dvou capartů, jde spíš o jakousi parodii, která využívá prostředí ZOO, skvělých herců a (dnes už mi nevadí) klasické hudby od pana Hapky. Po vypuštění děje, kdy jsem začal vnímat pouze dialogy jsem se neskutečně bavil. Mezi best of je opět Helča Růžičků, i přes malou roli je naprosto geniální, hlášky o kousání krajty do prdele, mytí slona s komentářem "Nešacuj mi, si snad celník?" a scéna s číčou mě utopila. Hned v závěsu jsou Krampol s dementním výrazem při pohledu na údajného syna, pak "El Cretino" v podvlíkačkách, kozičky Uršuly a další. Dva lidi v Zoo rozhodně nejsou neúspěchem Poledňákové, naopak mě momentálně baví víc než Tomáš Holý. (06.02.2012)

"Já tu mám jenom vyfotit kozičky. Barevně. A na výšku." Smůlou tohohle filmu je doba vzniku. Na přelomu let 1989-1990 lidi zajímaly jiný věci než filmy, takže kinem tahle komedie prošla bez většího zájmu a v pozdějším televizním reprízování už neměla šanci získat si víc pozornosti. Pravda, příběh o opičáku Amosovi se trochu tříští a je to mírně zmatené, sourozenci Morávkovi mě víc bavili ve filmu Vracenky, přesto je to podívaná pro mě náramně zábavná. Mimo jiné i proto, že vidíme osvědčené herce v komediálních rolích, pro ně zcela nezvyklých (Macháček, Jirásková, Štěpánková), kteří navíc na útěku před zvířaty předvádějí na svůj věk úctyhodné tělocvičné výkony. Takže, chtěla-li Poledňáková tvořit vícegenerační rodinné filmy, mě osobně tohle baví víc než S tebou mě baví svět. (04.01.2009)