Kolja

Starej Svěrák zase jednou ukázal, že takhle dobrý scénáře tu píše v podstatě jenom on. A mladej Svěrák zase to, že to umí poskládat. Nemůžu říct, že bych tenhle film nějak aktivně vyhledával, když ho někde dávají, ale když jde, tak ho dokoukám. Je to místy veselé, místy smutné, místy dojemné... a všechno to funguje dohromady, čemuž hrozně pomáhá dobře trefená hudba, kamera a střih. Oskar asi právem. Ukazuje se, že některé typy příběhů jsou - pokud se udělají dobře - univerzální a pochopí je kdokoli na světě. (02.08.2016)

V bohatých dějinách českého filmu mám tento usazený pevně "na bedně", a to možná už natrvalo. Scénář přímo tryskající silnými emocemi, přesný Jan Svěrák za kamerou a jeho otec Zdeněk ve své nejlepší roli. To je něco, čemu ostatní snímky na předávání Oscarů prostě nemohly konkurovat. Nezapomenutelné dílo. (15.06.2012)

Už víckrát jsem napsal, že dojímání ve filmu nemám v lásce a citová manipulace plus sázka na sentiment ze strany režiséra se u mě často obrací v opačný efekt a snímek v mých očích naopak potápí. Kolja je ale v tom nejlepším smyslu slova profesionálně napsaný a natočený kousek, kde se příznivému přijetí doma i ve světě nelze divit. Jakkoliv to není moje srdcovka a zisk oscara by si podle mě zasloužila spíš zřetelně kvalitnější Obecná škola. Nemám potřebu se ke Koljovi v pravidelných krátkých intervalech vracet, nicméně narozdíl od české kinematografie posledních 10-15 let nepovažuju Kolju za ztrátu času. Je to veskrze příjemná kombinace jednoduchého univerzálně pochopitelného příběhu, sympatických postav a hřejivého humoru. Vybavuju si ne právě nadšené reakce dobové publicistiky, která Kolju nálepkovala coby přeslazený kýč, vynikal v tom zejména Jan Rejžek na půdě publicistického pořadu Katovna. Přisadili si ale i mnozí další. S odstupem doby hodnotím Kolju jako pozitivní mainstreamový snímek pro nejširší diváckou obec, který si své místo v dějinách kinematografie obhájil. Celkový dojem: 75 %. (30.12.2018)

Po všech sránkách skvěle natočený film. Všechno je vypiplané do toho nejmešího detailu. Svěrákům se prostě podařilo natočit film, jaký toho Oscara získat musel, jelikož na to má. Z mého osobního hlediska je však v Koljovi moc sentimentu, násládlosti (hlavně ta hudba chvílemi moc tlačí na pilu....tedy, na smyčce) a vůbec takové té snahy očividně diváka dojmout a pobavit ho roztomilým humorem (nic proti tomu, jenže Svěráci to v Koljovi až moc dávají najevo). Takže čtyři hvězdičky a ne jinak. (02.08.2005)

Tak ja neviem. Na to, aký bol okolo filmu humbuk, je to slabotina na úbohej úrovni. Zdeněk Svěrák je nudný, jeho herecký prejav bezfarebný a trápny, dejovo je všetko príliš vymyslené a nepravdepodobné. Tak tento typ humoru mi nejde pod fúzy. Film rozpráva o malom nevychovanom frackovi, ktorého zhoda nepriaznivých okolností vohnala do náručia starého priadka a ako im to spolu po počiatočných nezhodách klape. Už menej vypovedá o dobe a ľuďoch okolo, vzrušujúcich deväťdesiatych rokoch po páde totality, srandy tam kopec nie je, ale to u Svěráka nebolo na programe dňa nikdy. Smiech porcuje po kvapkách, skôr menej ako viac. Avšak, kto sa chce dojať strateným neposlušným chlapcom v útrobách pražského metra, pre toho je film určený. (04.10.2019)