Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Zdeněk Svěrák, Andrej Chalimon, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak, Irina Bezrukova, Silvia Šuvadová, Lilian Malkina (více)Obsahy(1)
Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (744)
Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. ()
Kolja je jedním z nejvydařenějších českých filmů, čehož si všimli i pánové z akademie a Kolja se stal poprávu oscarovým. Moc českých snímků takovou čest nemělo. Samozřejmě film stojí na perfektním Zdeňku Svěrákovi, který je zárukou kvalitního filmu. Neznám jediný film se Svěrákem, který bych hodnotil pod 3 hvězdičky. Příjemný příběh z doby nástupu sovětských vojsk na české území. Nemůžu prostě jinak než plné hodnocení. 100% ()
V bohatých dějinách českého filmu mám tento usazený pevně "na bedně", a to možná už natrvalo. Scénář přímo tryskající silnými emocemi, přesný Jan Svěrák za kamerou a jeho otec Zdeněk ve své nejlepší roli. To je něco, čemu ostatní snímky na předávání Oscarů prostě nemohly konkurovat. Nezapomenutelné dílo. ()
Co jiného než kvalita může vzejít z tvorby dvojice Svěrák a Svěrák. Nádherně zpracovaný lehce sentimentální snímek, který časem zraje jako víno. Duo Svěráků jsou klasičtí čeští kumštýři, kteří točí pro nás, pro českého diváka. Jemný humor i rodinné poetické drámo ovlivněné dobou. Česko-ruské smíření napříč několika generacemi. Jan Svěrák každým filmem pokračuje v tradici kvalit československé kinematografie. K plnému počtu mi rozhodně pomohla i nádherná hudba Ondřeje Soukupa. ()
Tak tohle je jeden z těch filmů, které zákonitě musí útočit na ocenění. Chyba to rozhodně není. Mně se film jako celek ohromně líbil. Film je postaven na zajímavém příběhu, který je propleten velmi jemným nevtíravým humorem. Jestli si některý český film zasloužil oscara, tak je to právě tento. Film plný narážek a odkazů na tehdejší dobu, který je dotažený na naše poměry k dokonalosti po všech stránkách, a to nemohu hodnotit jinak než 4*. ()
Galerie (28)
Zajímavosti (100)
- Castingová režisérka Soňa Ticháčková si do role Koljovy „bábušky“ vyhlédla Janu Altmannovou. Ta jí však navrhla, že je lépe obsadit ruskou herečku, která hovoří špatně česky než českou, která hovoří špatně rusky. Doporučila jí Lilianu Malkinu, bydlící nedaleko od castingu. Jana Altmannová si ve filmu také zahrála – dispečerku v metru, naslouchající Loukově "hlášení v ruském jazyce" při hledání ztraceného Kolji. (Haller)
- František Louka (Zdeněk Svěrák) sa mal pôvodne volať pán Jaromír a mal byť zamestnaný ako okresný archivár bez záujmu o ženy. (Raccoon.city)
- V čase vzniku následujícího filmu Tmavomodrý svět (2001) režisér Jan Svěrák vzpomínal, jak mu dal Kolja zabrat i PO svém vzniku: "Začala velká honička. Celý rok 1997 jsem jezdil po světě a dělal práci, která je po kapkách příjemná a po velkých dávkách smrtelná - setkával se s médii. V každé zemi je agentura, která tyhle věci organizuje. Přivezla nás tam vždycky asi na dva dny a sestavila program tak, aby naší přítomnosti co nejvíc využila. Což znamenalo, že jsme od devíti od rána do šesti do večera seděli v jedné místnosti a poskytovali rozhovory. Novináři postávali přede dveřmi a po půl hodině se na nás střídali. Nejkratší takovýhle výlet jsem podnikl do Říma. Tam jsem strávil pět hodin, udělal deset rozhovorů a nestihl si dát ani kafe. (...) Kromě té Itálie jsem byl ve Francii, v Holandsku, Anglii, Německu, Rakousku, Kanadě a celý měsíc ve Spojených státech. Tam těch rozhovorů bylo 285. Absolvoval jsem telefonickou tiskovou konferenci pro Koreu, Japonsko a Austrálii - to už jsem radši seděl doma a dělal totéž po telefonu. Sedět někam skoro třicet hodin, tam ze sebe vysypat odpovědi a pak zase letět zpátky, na to jsem už prostě neměl sílu." A co na tom bylo nejobtížnější? "Že jsem musel pro každého novináře vypadat svěží. Přitom otázek, které mi mohli klást, byl omezený počet. Na co se také ptát cizince, od kterého jste viděli jeden film a o jehož zemi jen tušíte, že žila v komunismu a teď už ne. A tak chtěli vědět, jaké je to spolupracovat s tatínkem, jaký byl Andrej a jak jsme ho našli. Po jednom dni se obvykle všechny otázky vyčerpaly a já pak přesto musel předstírat, že jsem tenhle dotaz ještě neslyšel, jsem jím mile překvapený a hledám tu nejlepší formulaci. A to je hrozné. To si pak člověk připadá jako prostitut." (NIRO)
Reklama