Kolja

Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. (05.10.2009)

Kolja je dobrý film z toho důvodu, že nese všechny znaky klasického Svěrákova scénáristického stylu – zejména lehké a brilantním vtipem sršící dialogy. Dobrým filmem je i proto, že všichni herci bez rozdílu předvádějí skvělé výkony, panem scénaristou samým počínaje (člověk mu toho obšourníka kupodivu věří, sucharovi učitelskému :o)), roztomile tlusťoučkým chlapečkem Chalimonovem končem. Ne tak dobrý je ten film zejména proto, že se v něm začíná projevovat sklon Jana Svěráka k prvoplánovosti a frontálnímu útoku na diváka. Ví, co funguje a to bezostyšně používá, přičemž však udržuje snesitelnou míru. Bohužel narozdíl od Obecné školy je Kolja spíše jistým plánem, jak získat Oscara, než silným a svojským filmem. Chybí mu ona přirozená zemitost (co vy na to, pane Kovář, dobrý, ne? :o)) a sugestivní evokace atmosféry, kterou se vyznačují velké autorské počiny. Nad vodou kalkulu ho drží právě humor, ale nakonec i fakt, že ten příběh (chtě nechtě) člověka vždycky zasáhne. (24.09.2004)

Jestliže svou nepokrytou inspiraci Hollywoodem (potažmo Spielbergem) dává Svěrák jako filmař plně najevo už v "Akumulátorovi" tak Kolja jí dává přímo štempl s podpisem. Spíš než filmu vyčítat jeho neskrývanou prvoplánovost bych uvažoval o její míře. Když ovšem vidím film s odstupem několika let., nezbývá mi konstatovat, že Svěrák pro mě nadále zůstává jediným filmařem naší porevoluční filmové éry, který mi má co říci. Ale hlavně, tohle je jeden z nejlepších a nejpřirozenějších filmů o muzikantech, co znám, "pekárnu" jsem si už totiž taky užil. (12.02.2007)

Tak jako staromládenecký loudil Louka loudí sex, loudí Svěrákovic tandem sladkobolný sentiment. Občas vyloudí úsměv na tváři, jindy jejich nástroj vyluzuje docela kýčovitý tón, ale laskavý divák nakonec polaskán promine. Kalkul? Spíš bych prvně použil nové české slovo "kalkum", protože pouhý kalkul bez umu neznamená nic. A uznejte, že kdo by neuměl, těžko by si přivezl zpoza velké louže zlatého holohlavce v čemodanu.. (20.12.2011)

Američanům stačí opravdu málo. Před lety jsem viděl první polovinu a měl jsem dojem, že mi to stačí. Nyní jsem zhlédl Kolju celého a původní dojem se potvrdil, ta půlka stačila. Příjemně strávený čas s klasikem v dobře udělaném filmu, na osobním příběhu rozehrávajícím určitou českou tématiku (vztah k Rusům, emigrační roztrženost životů). Postava Šafránkové (ve finále těhotná!) tam nějak podivně plandá, Smoljakova radost z "ilegální činnosti" napřed sympatická, leč přetažená do trapnosti. Celek sice drží solidně pohromadě, ale přece jen příliš stojí na prvoplánovém efektu izolovaných momentek. (21.11.2011)