Ztracené město

Kultivované drama s přitažlivou atmosférou, vzhledem k tragickým osudům většiny postav a Kuby jako takové ovšem zcela nepřípadně poněkud lhostejnou, mě oslovilo především tichým, ale naléhavým herectvím Andyho Garcii, s nímž jsem dosud neměl tu čest. Jeho kabaretiér prochází Havanou lehkým krokem, pozoruje a usouvztažňuje se a vše kolem něj zvučí souhlasným dialogem. Svět se mění v scénu a dílčí hudební sekvence přiléhají jako zvláštní tón zdejšího ovzduší. Nezapřu, že mě ta divadelnost, stylizovanost vzhledem k tématu trochu vadila a nepopírám ani, že jsem si nejednou vzpomněl na o málo starší snímek Juliana Schnabela Než se setmí, který sice zachycuje pozdější období, ale na rozdíl od Garcii nemuzealizuje a přiznává ošklivosti všechny její kazy. Protagonistovo sebezapíravé hraní udusilo úspěšně tu nejvlastnější emoci, která jej vyhání z vlasti i za cenu nejvyšší, tedy strach. Nezdá se, že by se na Kubě někdo něčeho bál. To Schnabelův film úzkostmi nešetří a vše je v něm také věrohodnější a ryzejší. Přesto si dovedu představit, že se do této Havany ještě někdy vrátím… (10.09.2024)

Pane Garcio,upřímně smekám před vaším filmem.Splnil jste si celoživotní sen,natočit film,který by mapoval křivdu a výraznou trhlinu ve vašem životě.Natočil jste sice "Ztracené město" jen z jednoho úhlu pohledu,ale objektivnost a upřímnost se nevytratila.Síla s jakou je snímek vyprávěn je tak emocionálně nabitý všim co jen Kuba může nabídnout(a že toho není málo).Jinak zdůrazňuji,že Andy Garcia tímto filmem debutoval na režisérské židli,seděl za kamerou,složil si k tomu hudbu a zároveň zde hrál.Vše dopadlo na jedničku a já se ptám,dokázal tohle někdy někdo(opomeni-li Orsona Welse,který ale hudbu neskládal)?Nedokázal je správná odpověď,stejně nikdo nedokázal s takovým citem a bez zbytečného patosu natočit film o sobě a svém domovu. (12.12.2007)

Film, který jde Andy Garciovi ze srdce a to je jeho nejsilnější stránka . V prní třetině nám Andy Garcia chce ukázat snad všechno najednou : krásy Kuby, politickou situaci, kulturu, tradice, rodinné vztahy, milostný příběh a ne úplně je to k dobru věci. Ovšem pak vám film doslova zavoní, stejně jako vůně kubánského doutníku a příběh si vás podmaní, stejně jako svůdné pohyby krásných kubánek nočního klubu El Tropico Fico Fellove. Ve společnosti Andy Garcii a Billa Murraye Vám nebude chybět vůbec nic a film Vám zůstane v srdci stejně tak dlouho, jak dlouho cítíte na svých chodidlech jemný bělounký písek s kubánských pláží. Jsem rád, že jsem toto ztracené město objevil. (26.12.2006)

Andy Garcia měl pěkný plán a z velké části ho také splnil. Ukázal nám Kubu jako krásnou zemi, Havanu před padesáti lety jako nádherné postkoloniální kreolské město, a také vzorek vyšší kubánské společnosti té doby. A perfektně předvedl typické latinskoamerické problémy - diktatury, násilí, emigraci. Může být něco horšího, než Batistův režim? Ale může, ještě jsou tu Fidelovi a Guevarovi komunisté. A komunisté, ti dokázali vždycky všem naivním snílkům o rovnosti a bratrství nekompromisně a krutě otevřít oči, většinou nakonec překvapili i sami sebe, a to velmi bolestně. Škoda, že Garcia nedonutil nikoho k nějakému hereckému výkonu. Kromě jeho samotného, Murraye a Hoffmana všichni ostatní jen předříkávali naučený text jako snaživé děti základní školy. 65%. (06.04.2010)

Kubánské drama o kabaretu a ženě, jenž za styk s Fidelem obdrží titul "vdova revoluce". Pokud bych tedy byl žena, tak bych obcoval s pohlaváry, abych rovněž obdržel nějakou prestižní přezdívku. Snímek je bohužel stádní a volně plynoucí jako život smíchovského bezďáka Josefa, který už deset let oblažuje cestující svou přítomností. 33% (06.07.2017)