Ztracené město

Z příběhu není cítit NADHLED. Chápu, že to pro rodinu Andyho Garcii muselo být po nástupu Castra těžké a že tímto filmem se smiřuje s minulostí, ale ze "Ztraceného města" je to cítit někdy více, někdy méně, ale POŘÁD. A je to škoda...Některé části jsou totiž skvělé - hlavně zápletka s nejmladším bratrem a jeho proměně v řadách revolucionářů. Pak ale máme ve filmu i pasáže, které ho hodně srážejí, jsou velice přehnané, afektované a nevěrohodné (dost laciná až "telenovelovská" love-story mezi Ficem a Aurorou, proslov Fica pod Castrovým balkonem a prakticky celá část filmu natočená v New Yorku). A poslední důležitý poznatek na závěr: Andy Garcia není moc dobrý herec. Spíš velice průměrný. A to snímku rozhodně nedodalo...Víc než 3 hvězdy dát nemůžu. (07.12.2006)

Film, který jde Andy Garciovi ze srdce a to je jeho nejsilnější stránka . V prní třetině nám Andy Garcia chce ukázat snad všechno najednou : krásy Kuby, politickou situaci, kulturu, tradice, rodinné vztahy, milostný příběh a ne úplně je to k dobru věci. Ovšem pak vám film doslova zavoní, stejně jako vůně kubánského doutníku a příběh si vás podmaní, stejně jako svůdné pohyby krásných kubánek nočního klubu El Tropico Fico Fellove. Ve společnosti Andy Garcii a Billa Murraye Vám nebude chybět vůbec nic a film Vám zůstane v srdci stejně tak dlouho, jak dlouho cítíte na svých chodidlech jemný bělounký písek s kubánských pláží. Jsem rád, že jsem toto ztracené město objevil. (26.12.2006)

Ambiciózní film a nostalgická vzpomínka z bouřlivých let kubánské historie, kdy se země krvavě dostává do specifického komunistického směru. A tím se ztrácí půvabné kouzlo města Havany, kdy přestává být rájem pro bohatou vrstvu a zcela se podrobí nastolenému směru. Romantické drama rozkladu jedné rodiny, zarputilosti a morální stálosti hlavního hrdiny, která končí ztrátou majetku a emigrací. Film je ve svých nástinech situací, prostředí i osob trochu jednoduchý až naivní a tak film vyznívá spíše jen jako sentimentální vzpomínání na staré dobré časy, které nám všechno zkreslují podle našeho přání a potřeb. Majitel kabaretního podniku Fico Fellove (Andy Garcia), muž pevných morálních zásad, který se snaží nepoliticky proplouvat co nejpříjemněji životem, aby na rozkladu jeho zaslíbené země zvolil emigraci jako útočiště před tragickým osudem členů dalších členů jeho rodiny. Jeho bratr Luis (Nestor Carbonell) je politicky tajně aktivní člověk, který se odklání od Fidelovy cesty, aby se mu osudnou stal pokus o atentát na prezidenta Batistu. Další bratr Ricardo (Enrique Murciano) je idealista, nespokojený se situací s diktaturou do takové míry, že se přidává na stranu Fidela. Jeho zaslepené následování a počátek tragédie jeho rodiny a pocit viny ho ovšem dohání k sebevraždě. Luisova manželka Aurora (půvabná Inés Sastre) se po smrti svého muže citově sbližuje s Ficem, aby ale nakonec dala přednost třpytivému životu komunistické elity s dávkou výsad i zneužívání. Z dalších rolí: otec bratrů Don Federico Fellove (Tomas Milian), profesor morálních zásad, který na sklonku svého života zažívá rozčarování z celkové situace, strýc bratrů Don Donoso Fellove (Richard Bradford), umírající na infarkt z rozčilení nad činem Ricarda, postihující jeho vlastní rodinu, komik a spisovatel (Bill Murray), znamenitý komentátor situací, jehož působení je ale velmi nejasné, kapitán Castel (Steven Bauer), semletý revolucí, diktátorský prezident Fulgencio Batista (Juan Fernandez), podlý jak se na padoucha patří, jeho sadistický pohůnek plukovník Candela (Julio Oscar Mechoso), tvář revoluce Ernesto "Che" Guevarra (Jsu Garcia), a šéf havanského podsvětí Meyer Lansky (Dustin Hoffman). Ambiciózní film, jehož výsledek je ale velmi rozporuplný. Ale i přesto má své silné momenty a jistou sílu mrazivosti životní tragédie. (08.05.2012)

Kubánské drama o kabaretu a ženě, jenž za styk s Fidelem obdrží titul "vdova revoluce". Pokud bych tedy byl žena, tak bych obcoval s pohlaváry, abych rovněž obdržel nějakou prestižní přezdívku. Snímek je bohužel stádní a volně plynoucí jako život smíchovského bezďáka Josefa, který už deset let oblažuje cestující svou přítomností. 33% (06.07.2017)

Kultivované drama s přitažlivou atmosférou, vzhledem k tragickým osudům většiny postav a Kuby jako takové ovšem zcela nepřípadně poněkud lhostejnou, mě oslovilo především tichým, ale naléhavým herectvím Andyho Garcii, s nímž jsem dosud neměl tu čest. Jeho kabaretiér prochází Havanou lehkým krokem, pozoruje a usouvztažňuje se a vše kolem něj zvučí souhlasným dialogem. Svět se mění v scénu a dílčí hudební sekvence přiléhají jako zvláštní tón zdejšího ovzduší. Nezapřu, že mě ta divadelnost, stylizovanost vzhledem k tématu trochu vadila a nepopírám ani, že jsem si nejednou vzpomněl na o málo starší snímek Juliana Schnabela Než se setmí, který sice zachycuje pozdější období, ale na rozdíl od Garcii nemuzealizuje a přiznává ošklivosti všechny její kazy. Protagonistovo sebezapíravé hraní udusilo úspěšně tu nejvlastnější emoci, která jej vyhání z vlasti i za cenu nejvyšší, tedy strach. Nezdá se, že by se na Kubě někdo něčeho bál. To Schnabelův film úzkostmi nešetří a vše je v něm také věrohodnější a ryzejší. Přesto si dovedu představit, že se do této Havany ještě někdy vrátím… (10.09.2024)