Pád nebes

Celkem prijemny film v poklidnem ( skandinavskem ) tempu. Filmy tohoto typu mam moc rad, cerny humor, absurdni situace, kvalitni herecke vykony. Komu se tento snimek libil, at se podiva na dansky film Adamova jablka ( nekolikanasobne lepsi ). Trosku mi zde vadila az prilisna predvidavost deje, co se stat melo, stalo se ( vyhorela benzinka, Juni se nekoho dotkne-koho asi?, micek proleti skrz zed... ). Nebyt vynikajici postavy pani Ruud a nemit slabost pro seversky film, hvezdicku uberu. (21.03.2009)

Vánoce v blázinci. Dostatečně depresívní snímek. Kdyby ho pustili o Vánocích, myslím, že značné procento obyvatel této planety si to "hodí". Jelikož jde o severské drama, tvůci nepropadají žádné naději. To je v tomto případě trochu tristní, protože jiskřičku by to vykřesat chtělo. Nakonec snad jen ta láska...70% (29.08.2013)

Naletěl jsem a pod temnými nebesy Štědrého dne jsem dostal černohumorný zásah do mých filmových slabin. Na tento severský grc, který není ničím jiným než čistokrevnou absurdní komedií s velmi svérázným (rozuměj nechutným) černým humorem - babka táhnoucí zasněženou plání mrtvou kolii a všechny další scény ve kterých se babka se psem vyskytnou - nebudu vzpomínat jinak, než jako na film, který mi v rámci filmu pokazil náladu Štědrého dne. Opravdu si nepamatuji, kdy ANO ze všech jednotlivých karikaturních postaviček mi bylo až tak šoufl - vedle babky vedl párek latentních gayů a zcela zbytečná postava barmského imigranta. Hlavním problémem snímku z mé strany ovšem je, že jsem očekával hlubší psychologické drama z psychiatrického oddělení, řešení skutečných osudů a problémů a ne zcela nepokryté ignorování pravidel psychiatrie ( nemocnice) jako takové, ale i psychických poruch samotných. Je mi z toho filmu zle a finální ohňostroj, který ve filmu završil scenáristickou bezradnost (plácání jedné hovadiny na druhou) byl mým diváckým vysvobozením, že to vše konečně končí. Zmiňovat to, že všichni herci byli příšerní a ještě příšerněji (bez jakékoliv návaznosti) byl film sestříhán je již zbytečné. Závěrem, jako pokus o psychologické drama absolutní odpad, pokud to vezmu jako čistokrevou černou komedii, patrně to funguje. Ovšem ne na mě. 20% (25.12.2012)

„Už tu nemůžu zůstat. Neuvědomil jsem si, jak těžké je být šílený.“ Zůstat při plném vědomí u téhle šílenosti je tedy výkon. Rádoby vánoční film, rádoby rodinná komedie z prostředí psychiatrie během svátků nemá prakticky jedinou sympatickou postavu, zato pocitem trapnosti a zoufalými hereckými výkony přebývá téměř neustále. Jediný relativně normální zůstal tady Kim Bodnia, který bohužel taky hraje o dvě až tři třídy níž oproti slavným dánským filmům 90. let a nechtěně se tu přidává ke šmíře kolem. Proti absurdnímu humoru a komediím se sešlostí různě svérázných postav vůbec nic nemám, naopak si v nich docela i libuji (viz. třeba Mockyho filmy), ale tohle mi připadalo jen nudné, zoufalé, těžkopádné a kýžená scéna se stařenou a psem až jako vrchol nevkusu. Asi jednou jsem se zasmál u hlášky o úderu lampou a ještě dvakrát nevýrazně pousmál, jinak ten humor na mě nefungoval. A nefungoval na mě Pád nebes ani jako drama. Opravdu zlatý Poiré se svým Ježíškem, co je neřád! :o) Nikdy více. [20%] (22.12.2022)

Psychiatrická léčebna a v ní blázni. Blázni, kteří touží, přemýšlí, milují, fantazírují, jednají přímočaře pod vlivem svých stavů. A pak jsou tu ještě ti na druhé straně, ti "normální". Taky touží, přemýšlí, milují .... ale i podvádějí, lžou, opouštějí. Dva světy sami pro sebe se někdy řízeně někdy náhodně proplétají .... jako míček, který podle Reidara může za určitých okolností proletět zdí. Laskavé, křehké a odzbrojující norské překvapení a možná jím ani není, možná záleží jen na míře divácké deformace "popcornem" a ochotě nechat se okouzlit něčím novým. Maria Bonnevie (pacientka Juni) mi byla strašně povědomá a teprve po nahlédnutí do její filmografie, jsem si vzpomněla, jak mě kdysi zaujala její fatální Dina (v Dině) a vím, že půjdu po dalších filmech s touto skvělou herečkou. (05.05.2006)